Remix The Darkest Star

Web Home přinesl rozhovor s autorem tohoto remixu.

Můžeš mi říct něco o sobě, a jak si se dostal vlastně k práci s muzikou?
Neměl jsem sice formální hudební vzdělání, ale pocházím z technicky založené rodiny. Docela brzy jsem v sobě objevil můj zájem o umění. Kombinace technického založení a zájmu o umění mě přivedla k elektronické muzice, a začal jsem vytvářet svoje vlastní pokusy se zvukem. V roce 1990 jsem se přestěhoval do Berlína, a tam jsem byl přímo vystavený vlivu různých druhů undergroundové taneční hudby. V roce 1995 jsme společně s kamarádem udělali jeden set, který nám pak vydali na 12" nosiči pod jedním významným labelem zaměřeným na minimal-techno – „Chain Reaction“. Pojmenovali jsme náš projekt „Monolake“, a pokračovali jsme společně ve zkoumání muziky několik let – až do roku 1999. V tu dobu kamarád projekt opustil, a zaměřil se na obor softwarového vývoje. A od té doby je Monolake tím, čím je dnes : projektem, ve kterém realizuju svoje vlastní nápady, a občas spolupracuji s jinými producenty na nové hudbě.

Tvůj současný singl Plumbicon Version II byl produkovaný Andrew Phillpottem. Jak se stalo, že bys měl pracovat právě s ním, a věděl jsi o tom, že spolupracoval v mnoha záležitostech s Depeche Mode?
Svět je prostě příliš malý. Ulítával jsem na začínajících digitálních syntezátorech, a byl jsem hrdým majitelem mašiny zvané Synclavier. Tento Synclavier byl plně vytížený při tvorbě depešáckých alb Some Great Reward i Construction Time Again. Právě jím vytvářeli ty nádherné kovové zvuky. Jednoho dne jsem podával nabídku pro více hlasou kartu pro můj systém na Ebay. A ještě jedna osoba nabízela také – byl to Tobias Enhus, filmový tvůrce z Los Angeles. Vyměnili jsme si několik mailů, a přišli jsme na to, že důvěrně zná můj způsob práce, a sdílíme společně stejné návyky pro zvukový design. Když jsem se pak rozhodoval, koho si pozvu ke producentské spolupráci na remixování Plumbicon, který byl nahrávaný převážně pomocí Synclavieru, přišel mi na mysl právě Tobias. A tak zakončil mixování právě on s Andrewem Phillpottem. Jsem v současnosti velice spokojený s výsledným dílem. A myslím že tato záležitost byla tím spojením, které mě dostalo k Depeche Mode.

Jaké jsi se cítil při remixování jejich muziky? Považuješ sám sebe za jejich fanouška?
Ano, hudba Depeche Mode v 80.letech byla pro mě hodně důležitá. Měl jsem opravdu rád zvukovou stavbu a atmosféru jejich písní. I jejich poslední album Playing The Angel je stále hodnotným a zvukově objevným dílem, a také Exciter skutečně vyrostl v mých očích za posledních několik let, ale mé nejoblíbenější alba jsou spíš z těch starších.

Management kapely tě oslovil s nabídkou remixu už dříve,ale byl jsi zrovna zaneprázdněný. Jak se to potom stalo, že jsi můžeš nyní pracovat na The Darkest Star?
Byl jsem z toho tenkrát zasmušilý, když jsem obdržel v roce 2004 nabídku k remixu Something To Do, a nemohl jsem ji přijmout. Cítil jsem se tenkrát dost vyčerpaný, a vyprahlý, bez tvůrčí invence. Když mě management oslovil znovu, v listopadu 2005, už jsem neřešil otázku jestli ano, nebo ne, okamžitě jsem to vzal a začal s prací, hned jak jsem dostal potřebný materiál.
Zjistil jsem, že píseň jde docela těžko nějak uchopit. Tempo je celkem pomalé nějakých 82 bpm, a nálada moc neumožňovala předělat to tempo předělat např. na 164bpm, pro vytvoření klasické drum&bass verze, ani to nebylo možné transformovat do techno podoby bez totálního zničení. Také bylo důležité, aby se zachovalo poselství té písničky. Tak jsem se rozhodl nechat zpěv a text, začít vše okolo stavět na něm. Vycházel jsem výhradně ze starých zvukových zdrojů v Synclavieru, originál PPG 2.3 a zvuky bicích z Linn, známé z klasického soundu 80.let. Chtěl jsem vytvořit kontrast mezi zpívaným hlasem a „šepotem“, generovaným mým computerem Macintosh. Výsledkem je tento remix. S odstupem několika měsíců jsem jím stále spokojený, ale možná bych ho v současnosti ještě lehce upravil, lehkým změkčením vokálů a odstranění některých ozvěn z nástrojů.

Popiš nám stručně svůj proces remixování. Máš nějaké spolehlivé postupy, které aplikuješ když začínáš s prací, nebo pracuješ různě píseň od písně?
Nemám žádné pevné schéma. Hledám nějaký nápad, něco specifického či unikátního, co mě potom vede dál. V případě The Darkest Star to byl text. V jiných případech to může být něco jiného. Chci brát píseň vážně, a nevystavovat jí standartním procedurám. Z technického hlediska : poslouchám všechno po částech , a přestavuju krok po kroku, pro pochopení struktury. Potom odstraním části a přidám své vlastní. V průběhu procesu mixování se originál více a více stává něčím jiným.

Když začínáš s prací na remixu, jak vyvažuješ svůj zvukový přínos oproti originálu? Které z těchto dvou hledisek rozhoduje, jakým směrem se vydáš při mixování?
Remix potřebuje mít dost elementů z originálu, aby byl snadněji rozpoznán. Pokud při poslechu začínám mít pocit, že jde o jinou nahrávku, tak po každém dalším přidání nových samplů bych už uvažoval, zdali jde o remix či ne. Vokály a texty činí mnohem jednodušší. Je jasné, kdo zpívá, a pokud je přítomný text, pak už nemusí nikdo řešit otázku „čí to je vlastně song.“ Instrumentálky jsou v tomhle považované o dost těžší. Andrew Phillpott a Tobias Enhus udělali skutečně dobrou práci na mém tracku. Jejich mix je něco hodně rozdílného, ale stále tu zde je určitý rukopis, který usnadňuje najít tu spojitost.

Byla The Darkest Star pro tebe obtížně remixovatelná? A co byl pro tebe nejtěžší úkol, a jak sis s ním poradil? Existoval tam nějaký konkrétní směr, kterým bys rád chtěl jít, ale nemohl?
Složitým úkolem byly vokály. Chtěl jsem je vyčistit a zesílit. Ale byly nahrávané s originálními aranžemi v pozadí, a ty nebylo možné rozkouskovat bez ztráty souvislosti. Zněly dobře v kontextu originální nahrávky, ale ne tak dobře v mé úpravě, jak jsem doufal. Tak jsem zkoušel spoustu technických triků, jako měnění vokálů pomocí softwaru zvaného Melodyne, ale bez valného úspěchu. A to byl ten okamžik, kdy jsem se rozhodl, že texty jsou tady nejvíc důležité, a kontrastování původních vokálů se zkresleným počítačovým vokálem bude přesně to, co chci. Zbytek práce už byl celkem snadný, a docela jsem se u toho pobavil.

Jedna z věcí, kterou mám rád na tvém remixu je to, jak stále zní jako track od Depeche Mode. Ten pocit se řady ostatních remixů ztrácí. Měl jsi to takhle v úmyslu při tvorbě mixu?
Ano. A dělá mi to dobře, když to od vás slyším. Možná to není ten nejlepší song od Depeche Mode, ale přinejmenším je hodně barvitý..A jak jsem řekl už dřív v rozhovoru, barvitost je pro mě hodně důležitá. Myslím že mnohem víc záleží na tomhle, než na samotné struktuře písně.

Dostal jsi už nějaké reakce od kapely na tvůj remix?
Zatím ne, ale jsem přesvědčen, že se brzy setkáme. A možná budeme o tom mluvit, možná ne.

Je to zklamání, že tvůj remix vychází pouze na limitované „7“ edici? Bylo by podle tebe lepší, kdyby remix byl ve všech singlových formátech, anebo přijínmáš fakt, že tvůj mix bude položkou ve sbírkách fanoušků, co kupují úplně všechno?
Nemám nic proti myšlence nabízet fanouškům raritky pro doplnění sbírky. Jediná otázka je věc kvality. Formát „7“ je na tom technicky docela bídně. A teď doufám, že střihoví inženýři odvedli dobrou práci. Zatím jsem ještě neslyšel, ani neviděl finální podobu. Takže, lidé z Nova Mute, pokud čtete tyto řádky, pošlete prosím balíček !!!

Na co se můžeme těšit v budoucnu u projektu Monolake ?
Aktuálně se soustředím na jednu práci, která bude vydána pod mým skutečným jménem, a také předvádím spoustu věcí na živých vystoupeních. Plánuju dát dohromady své nejzajímavější nápady, a hrát ten materiál živě, a potom se rozhodnout, se kterým budu pracovat. Je to docela rozdíl, oproti mému dřívějšímu způsobu práce, kdy jsem nejprva pracoval ve studiu, a až poté přišel na pódia.

Element © Home