Tak jsem byl na koncertu v Praze a přiznám se, že nejsem příliš nadšený. Po slibném začátku přišla řada pomalých skladeb, které mi do koncertu zkrátka neseděly. Na jednu stranu mě potěšilo, že M. Gore zařadil do setlistu na místě 9 a 10 jiné skladby (číslo 10 jsem nepoznal - nevíte někdo, jaká skladba to byla?), ale na druhou stranu koncertu chyběl rozjezd. Ten pravý náběh přišel až s I Feel You, což bylo tuším číslo 14. Ano, závěr byl dokonalý. Silence, Master či Personal nezklamaly. Nicméně upřímně se přiznám, že první polovinu koncertu jsem se nudil. Škoda.
Přiznám se, že to byl můj první koncert DM. Patřím mezi mladou generaci posluchačů, a tak možná hledám v DM něco, co v nich není. Na druhou stranu jsem viděl záznam Touring the Angel, který měl podle mě výborný rozjezd a svůj náboj si udržel po celou dobu. Co myslíte vy? DM bezesporu umí oslovit i mladou generaci. Trochu mi vadí, že D. Gahan na různých koncertech opakuje u skladeb stále tu samou choreografii a ty samé výzvy publiku. Nabízí se otázka, zda je každý koncert originál nebo pouhá kopie mustru…
