10 písní, které ukazují, že Depeche Mode jsou mistři synth-popu

Žádná skupina nevyužila syntezátor tak všestranně a rozmanitě jako Depeche Mode.

David Rolland

Po elektrické kytaře žádný nový nástroj nezměnil populární hudbu 20. století tak jako syntezátor. Zpočátku se zvuky syntezátoru používaly k vytváření ambientních, nadpozemských soundtracků nebo pro epická progrocková koncepční alba. Kolem roku 1980 se syntezátory staly dostupnějšími a cenově dostupnějšími a našly si cestu téměř do každého nahrávacího studia.

Snad žádná skupina nevyužila syntezátor s takovou všestranností a rozmanitostí jako Depeche Mode.

Britská skupina vznikla v roce 1980 a během více než čtyř desetiletí své existence s tímto nástrojem rostla a zrála. Tehdejší kvarteto (v současnosti Depeche Mode tvoří Dave Gahan a Martin Gore) prošlo cestou od raných základních beatů, které vás nutí tančit jako robot, až po zádumčivé zvukové krajiny, které vás nutí přemýšlet o smyslu života.

Než Depeche Mode vystoupí ve čtvrtek 12. října v Miami, New Times se ohlíží za nejzajímavějšími skladbami, které kapela syntetizovala do kolektivních uší všech.

"Just Can't Get Enough"

Začátek videoklipu k singlu z roku 1981 dráždí diváka jednoduchostí písně. Základní riff, který vidíme anonymní prsty bušit do kláves, jehož struktura uvízla v kolektivním popkulturním povědomí na 42 let, by jistě zvládl zahrát kdokoli. "Just Can't Get Enough" z debutového alba kapely Speak & Spell je složitější díky dvěma dalším syntezátorům vrstvícím beaty, ale dává tušit postpunkovou britskou hudební scénu, z níž Depeche Mode vzešli a kde pokud píseň nebyla jednoduchá, nestála za zpěv.

"Everything Counts"

Ze třetího alba skupiny, Construction Time Again, "Everything Counts" by vás mohlo napadnout, že si Depeche Mode najali orchestr. Ale to byl zázrak syntezátoru. Stisknutím tlačítka jste mohli získat efekty xylofonu a dechovky bez dalších nákladů. Píseň zavání osmdesátými léty v tom nejlepším slova smyslu, zní jako osmibitová hudba a přitom oduševněle.

"People Are People"

Tento hit z roku 1984 napsal Gore, hlavní skladatel skupiny, a sloužil jako hlavní singl čtvrtého alba Depeche Mode Some Great Reward. "People Are People" byl také prvním hitem skupiny v USA, který jí pomohl dosáhnout úspěchu v hlavním proudu za oceánem. Význam písně je otevřený výkladu. Může být o hlouposti války nebo absurditě rasismu. (Gore zpětně veřejně prohlásil, že se mu píseň nelíbí.) Píseň by vás přesto měla roztančit bez ohledu na to, jak si text vyložíte.

"Never Let Me Down Again"

Z alba Music for the Masses z roku 1987 pochází píseň "Never Let Me Down Again", druhý singl z tohoto alba. Skladba měla vždy filmovou, nadživotní atmosféru, což je pravděpodobně důvod, proč ji moderní seriály jako Euphoria a The Last of Us používají ke zvýšení nálady a dávají divákům najevo, že se chystá něco, co změní jejich život.

"Personal Jesus"

Možná znáte spíše obnaženou coververzi této písně od Johnnyho Cashe než kovbojsky a roboticky znějící originál z roku 1989. Říká se, že znakem dobrého písničkářství je, když se píseň dá převést do jiného žánru a stále obstojí, což je trik, který "Personal Jesus" splňuje, ať už v podání muže v černém, nebo synth-popové kapely v černém.

"Enjoy the Silence"

Nedávno jsem tuto klasiku z roku 1990 slyšel na místní oldies stanici a natolik jsem se ztratil v její podmanivé kráse, že jsem přehlédl odbočku, kterou jsem udělal tisíckrát. Původní demo k "Enjoy the Silence" bylo mnohem gotičtější a znělo jako klavírní balada z hororového filmu. Zvýšení tempa pomohlo k tomu, aby se z ní stal hit, ale nezabránilo hloubce textu.

"I Feel You"

Skladba "I Feel You", vydaná v roce 1993, byla údajně reakcí zpěváka Davea Gahana na grunge, který v té době ovládal rocková rádia. Je to jedna z mála skladeb Depeche Mode, kde je kytaře přikládán větší význam než syntezátoru, a přesto je mnohem víc sexy než cokoli, co by kdy vypustila Nirvana nebo Pearl Jam. Působí spíš jako předloha blues rocku, který o deset let později pomohli zpopularizovat White Stripes a Black Keys.

"John the Revelator"

V době, kdy rockové žebříčky ovládly kapely ovlivněné Depeche Mode, jako jsou Muse, My Chemical Romance a The Killers, vydala skupina v roce 2005 album Playing the Angel, které dokazuje, že nikdo neumí Depeche Mode lépe než Depeche Mode. V písni "John the Revelator" kapela do synth-popového mixu vnáší nádech gospelu, což písni dodává pocit nadčasovosti i mimořádné aktuálnosti.

"Precious"

Posluchači obvykle předpokládají, že zpěvák je zároveň autorem písní, ale v případě Depeche Mode tomu tak není. Gore obvykle píše slova, zatímco Gahan je interpretuje. Skladba "Precious", vydaná v roce 2005, je zajímavým případem toho, jak lze díky přenosu najít něco nového. Gore tuto píseň napsal svým dětem, když čelil hořkému rozvodu s manželkou. Z Gahanových úst však zní jako romantická milostná píseň, jako by se snažil dostat partnerku zpátky do postele, a ne jako by se snažil udržet své děti mimo terapii.

"Wagging Tongue"

Patnácté album Depeche Mode, Memento Mori, je první bez zakládajícího člena Andyho Fletchera, který zemřel v roce 2022, a je koncepčním albem o vyrovnávání se se smrtelností. Smutnost "Wagging Tongue" se liší od radostné hravosti "Just Can't Get Enough". Jediným společným jmenovatelem je samozřejmě onen věčně věrný syntezátor.