Depeche Mode Cz
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace




Depeche Mode, od šílenství v madridské vile až po “nejzvrácenější turné všech dob”.

Ilustrativní: Depeche Mode, od šílenství v madridské vile až po “nejzvrácenější turné všech dob”.

Španělská stopa či spíše madridská stopa z éry natáčení alba Songs Of Faith And Devotion.

Před třiceti lety nahrála britská kapela ve španělské metropoli album "Songs Of Faith And Devotion", které je považováno za její poslední velké album. Poté, co vypálili madridskou noc, vyrazili na turné, které bylo stejně bouřlivé, nebezpečné a kontroverzní jako skvělé a na které se dodnes vzpomíná.

 

Když někteří fanoušci spatřili členy Depeche Mode, jak nakupují v hypermarketu Continente v madridském Alcobendas, nevěřili svým očím. Psal se rok 1992 a kapela z britského Basildonu byla jednou z největších kapel té doby. Jejich poslední album Violator se v té době umístilo na prvním místě v polovině světa (včetně Španělska) a nadšení, které vzbudili, bylo jedním z nejintenzivnějších na světě. Ale v době před internetem se ještě daly věci dělat napůl tajně.

Když došlo na nahrávání dlouho očekávaného nového alba, které mělo být osmým v jejich kariéře, rozhodlo se britské kvarteto změnit metodu. Producent Flood právě nahrával s U2 v Berlíně album Achtung Baby. Bono a spol. se odřízli od svého přirozeného prostředí a uzavřeli se, aby žili a nahrávali v jiné zemi, a to s vynikajícími výsledky. Pokud bylo toto album přerodem irské kapely, Songs Of Faith And Devotion mělo mít v kariéře Depeche Mode stejnou funkci, i když obrat měl být opačný: namísto přechodu od rocku k elektronice se hrdinové techno popu měli vrhnout na elektrické kytary. Ne bez vnitřní polemiky.

 

Impulsem k rockové hudbě byl zpěvák Dave Gahan, který se usadil v Los Angeles a propadl hudbě Jane's Addiction, Nirvany, Soundgarden a Neila Younga. Radikálně změnil i svou image: zhubl, měl vousy a dlouhé černé vlasy a jeho kůže byla pokryta tetováním. Když přijel do Madridu, mnozí ho nepoznali.

 

Kapela se do španělské metropole přistěhovala v únoru 1992 a své studio si zařídila ve vile v exkluzivní čtvrti La Moraleja. Proč právě Madrid? O tom existuje několik teorií. Diego A. Manrique tehdy v článku v EL PAÍS uvedl, že motivací byla snaha ušetřit na daních. Spisovatelka a novinářka Elena Cabrera, autorka knihy Depeche Mode. Los últimos amantes (La Máscara, 1999), uvádí, že jejich nahrávací společnost "hledala možnosti míst v Evropě, kde by mohli být v klidu, žít a nahrávat zároveň, a toto se zdálo být nejlepší".

 

Nejrozšířenější názor je, že na misku vah se přiklonila atraktivita madridského nočního života. Láska Depeche k městu sahá daleko do minulosti: uprostřed Movidy, v roce 1982, kdy měli na kontě teprve jedno album, hráli dva večery po sobě v ikonickém klubu Rock-Ola a o dva roky později v Escuela de Caminos. Tato vystoupení měla v techno-popových kruzích města velký vliv, jak vysvětluje novinářka. "Na koncerty v Madridu mají vždy dobré vzpomínky, vědí, že zde mají velmi věrné publikum. Ne v každém městě se podaří zaplnit stejný stadion dva večery po sobě, jako se to obvykle děje v Palacio de Deportes. Vzpomínky na dny strávené ve vile však pro ně nejsou idylické. Představa společného bydlení a nahrávání ve stejnou dobu nebyla nejlepší. Dave Gahan se celý den zamykal ve svém pokoji, maloval v místnosti se svíčkami a v noci chodil sám zpívat. Martin Gore [kytara a klávesy] hodně pil. Alan Wilder [klávesy a bicí] byl naštvaný... Pro kapelu to bylo peklo."

 

Krize ve vile, párty v madridském nočním životě

Vila v La Moraleja byla prostorná, s velkými prosklenými okny, kterou někdo z doprovodu skupiny popsal jako "podobnou Scarfaceově vile". Přestože Wilder Manriqueovi přiznal, že prosil o to, aby se místo konání nahrávání nedostalo na veřejnost ("Jeli jsme do Rádia Madrid, abychom mluvili živě, a nakonec tam bylo tolik fanoušků, že jsme nemohli utéct, vylezli na auto a my se báli o život"), někteří fanoušci ho našli. To je případ Juana Garcíi Florese alias Juanilla, vedoucího fanklubu skupiny v Madridu a autora knihy Más de 35 años de Depeche Mode (Bubok, 2017).

 

"Zjistili jsme, kde jsou. La Moraleja byla tehdy soukromá urbanizace, ale s volným přístupem, zavolali jsme vrátného a ten nás pustil dovnitř, když jsme mu řekli, že jdeme jménem fanklubu." Chlapci měli možnost zhlédnout část nahrávání a strávit několik minut povídáním se členy kapely, aniž by tušili, že mezi nimi panuje špatná atmosféra.

Gahan, Gore a druhý klávesista Andy Fletcher (zemřel loni v květnu) však byli nejčastěji vidět v nočních klubech. "Zatímco Wilder zůstal ve studiu a pracoval s Floodem, ostatní byli několikrát spatřeni v klubu Morocco, kterou tehdy provozovala Alaska, vždy ve VIP zóně, a na diskotékách jako Archy a Oh! Objevily se také zprávy o potyčce mezi Davem Gahanem a několika Hell's Angels u dveří jednoho klubu, při které byl málem zatčen," říká Juanillo.

 

Kapela působila čtyři měsíce v Madridu a v dubnu měla přestávku, kterou zpěvák využil k druhé svatbě v Las Vegas. Tehdy devětadvacetiletý Gahan se právě rozváděl se svou první ženou. Už na turné Violator se začal oddávat noci a jejím excesům. Do Madridu dorazil závislý na heroinu, což spolu s velkými tvůrčími rozdíly mezi Gorem a Wilderem ještě zvýšilo napětí mezi všemi členy kapely. Wilder se tehdy rozhodl, že z Depeche Mode odejde, jakmile skončí následné turné.

 

"Nemohli jsme spolu vydržet v jedné místnosti a já jsem si přísahal, že už nikdy nebudu nahrávat za takových okolností," řekl. Dodal však, že "jako členové kapely byli v nejhorší situaci", ale vznikla z toho jedna z jejich nejlepších prací.

 

 

To skutečně udělal. Gahan to všechno vložil do pěveckých výkonů, které lze považovat za nejlepší v jeho životě, a Songs Of Faith And Devotion zaznamenalo úspěch u kritiky i veřejnosti: prodaly se ho čtyři miliony kusů a bylo to jeho první album, které se dostalo na první místo ve Velké Británii a USA (ve Španělsku zůstalo na druhém místě). "Je to jejich poslední mistrovské dílo," říká kulturní kritik a fanoušek skupiny Óscar Cabrera.

 

Devotional, turné, které je téměř vyřídilo

 

Ne všechny písně Songs Of Faith And Devotion byly nahrány v Madridu. Kapela dokončila nahrávání v Hamburku. Do Španělska se vrátili až v červenci 1993, kdy už byli na turné k albu. Slavné Devotional Tour procházelo tak neobvyklým městem, jako je Pontevedra (na opuštěný stadion v Pasarónu přišly sotva tři tisíce lidí), a také Madridem (Plaza de Toros de Las Ventas) a Barcelonou (Palau Sant Jordi). Alberto Monreal, tehdejší šéf vlivného fanzinu Maldoror a současný vedoucí podcastu Pobres chavales, byl svědkem posledních dvou koncertů. "Na každém turné byl Dave víc mimo a tady byl na vrcholu sil, pořád se hýbal, nezastavil se. Pořád tančil, křičel a vrtěl se, vypadal jako ďábel. V té době byl nejlepším frontmanem na světě. Byla to úžasná show, dali do toho všechno. Byla to zraněná kapela, nevěděli jsme o Daveově závislosti ani o problémech mezi nimi, ale naživo to byl parní válec.

 

To, co bylo cítit na jevišti, bylo v ostrém kontrastu s tím, co se dělo mimo něj. Devotional Tour bylo britským časopisem Q označeno za "nejzvrácenější rockové turné všech dob". Byl to nejrozsáhlejší tour koncert v kariéře kapely: 158 koncertů ve 27 zemích na pěti kontinentech po dobu 14 měsíců pro celkem dva miliony lidí. Na turné je doprovázel tým 120 lidí, včetně psychiatra a dealera na plný úvazek. Říká se, že večírky po koncertech byly opravdu divoké. Dobrým ukazatelem toho je, že předskokani velké části turné, Primal Scream (ne zrovna svatouškovští), byli vyděšeni tím, co viděli.

 

Svědci vyprávěli o orgiích, vandalismu a užívání drog. Gahan byl v Berlíně vyhozen z hotelu a v Montrealu zatčen za napadení recepčního. V New Orleans utrpěl na koncertě zástavu srdce v důsledku předávkování. Každou noc dostával kortizonové injekce, aby byl schopen výkonu. Gore byl také zatčen v Denveru za výtržnictví a v Los Angeles trpěl záchvaty a výpadky paměti. Fletcher byl v Jihoafrické republice hospitalizován kvůli nervovému zhroucení a nakonec turné kvůli depresím opustil. Byl přijat na londýnskou kliniku The Priory, kde si v Madridu postěžoval na následky zneužívání alkoholu a drog.

 

V závěrečné části turné se Gahan zakousl novináři do krku, protože byl přesvědčen, že je upír, a znovu skončil v nemocnici, tentokrát kvůli zlomenině několika žeber po nepovedeném skoku z pódia. "Nikdo z nás už po tom turné nebyl jako dřív," přiznal Gore. Na konci turné se předpokládalo, že se Depeche Mode rozpadli. Alan Wilder v roce 1995 oficiálně oznámil, že skupinu opouští, Gahan se jednou pokusil o sebevraždu a při dalším předávkování byl blízko smrti.

 

Gahan a Gore, poslední turné?

Již jako trio skupina pokračovala vydáním alba Ultra v roce 1997, ale "po Wilderově odchodu už nic nebylo jako dřív", říká Óscar Cabrera. "Jeho práce ve studiu byla zásadní a fanoušci tvrdí, že jeho absence byla příčinou úpadku skupiny. Myslím, že důvod, proč Depeche vydávají stále horší a horší alba, je stejný jako u všech rockových kapel: věk. Je směšné požadovat, aby se skupina šedesátníků znovu zapsala do historie. To už mají. Změnili hudbu své doby, a to se podařilo jen málokomu."

 

Čistí a soustředění Depeche Mode se standardizovali. V 21. století se obvykle scházejí, aby každé čtyři roky vydali album a na masivní tiskové konferenci oznámili svá turné. Od alba Songs Of Faith And Devotion natočili dalších sedm alb, ale smutná zpráva přichází s Memento Mori. Jejich další album, které má vyjít 17. března, je zatíženo úmrtím Andyho Fletchera na disekci aorty. Duo ji představí 2. června na Primavera Sound v Barceloně a 9. června na madridském vydání festivalu, 30 let po své bájné návštěvě Devotional. "Je pro mě těžké představit si živé vystoupení bez Andyho Fletchera," říká Elena Cabrera. "Bude to pravděpodobně poslední turné, možná bude amít určitou vůni loučení."

 

El País 2023

21. leden 2023 o 20:50 • Dangerous • Články

Diskuze

Uživatel: Ultramaraton

Ultramaraton      1   22. leden 2023 o 11:53

Díky za článek smile


Uživatel: tomas1.

tomas1.      2   22. leden 2023 o 16:12

Hezký článek,který potvrdil můj názor,že po odchodu Alana se zbývající neumětelové jen trápí.


Uživatel: Ultramaraton

Ultramaraton      3   22. leden 2023 o 16:25

... za to může Never Let Me Down Again… A za zvuků vesmíru virtuálně ukazuji nečastěji reprezentovaný prst panem Gahanem… myslím ten singl grin


Uživatel: Federman

Federman      4   23. leden 2023 o 13:02

Hezký článek.  Mrazivá doba, mrazivé album, nejlepší


Uživatel: fanda

fanda      5   27. leden 2023 o 6:18

Hezky napsáno


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      6   27. leden 2023 o 7:36

Sofad není jejich nejlepsi album a 93 neodehrali nejlepší koncert v Praze. Hovadiny španělského Wilderovce.


Uživatel: Dangerous

Dangerous      7   27. leden 2023 o 9:51

já bych to nehrotil, přátelé...
máme fanoušky DM, kteří je viděli v roce 1985 v Budapešti, a byl to pro ně takový zážitek, že cokoliv poté, už byl jen čajíček, máme fanoušky, kteří si myslí, že nejlepší Depeche Mode byli do roku 1988, pak už to začal být komerční mainstream, máme fanoušky, kteří myslí, že vrcholní electro DM byli v roce 1990 s Violator, a potom už to by příklon k rádoby rocku, a tím konec pravých Depeche Mode, máme fanoušky, kteří jsou celým svým srdcem i tělem oddáni Devotional éře, a vědí, že nikdy už nezažijí nic lepšího, máme fanoušky, kteří byli tak emotivně podlomeni návratem kapely v roce 1997, že i přes chybějícího Alana si myslí, že Barrel, Home, It´s No Good a Useless jsou největší skladby v lidské historii a Ultra posvátný grál, máme fanoušky, kterým jsem říkal kdysi Exciter kids, a které jedinečný zvuk této desky inicioval do světa DM a nikdy pro ně nebude nic lepšejšího, pro mnohé byla ten pravý zásah do depešáckého srdíčka naspeedovaná první polovina Playing The Angel či atmosféra Zvuků vesmíru…určitě je i spousta takových, které považuji spojení blues a elektroniky na Delta Machine za vrcholné dílo, a určitě jsou davy fanoušků, kteří neustále dokola točí precizní elektroniku Spirit, a je tím, co považují za ten pravý duch kapely…
Nejsme nepřátelé, všichni máme rádi stejnou kapelu, někdo všechno, někdo jen něco, no a? smile


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      8   27. leden 2023 o 10:52

Dang: Máš pravdu, náčelníku.


Uživatel: Ultramaraton

Ultramaraton      9   27. leden 2023 o 11:16

DG: skláním se před tvou moudrostí smile


Uživatel: SecretGarden

SecretGarden      10   27. leden 2023 o 11:23

Dangerous máš pravdu. A mňa baví čítať rôzne názory, že jeden má najradšej to, iný zase niečo iné a prečo, za podmienky, že sa to deje v rámci slušnosti, že si kvôli tomu nenadávame, neútočíme na seba, nesnažíme sa na silu presvedčiť toho druhého o tej svojej “pravde”.

Ono inak je aj problém objektívne povedať, čo je naj album. Je veľa ukazovateľov, ale myslím, že ani jeden sám o sebe nemusí byť dokonale objektívny. Najväčší komerčný úspech? najviac predaných LP, singlov… najvyššie miesto v hitparáde… najviac cover verzií, najviac hrané piesne v rádiu… čo je to práve? do toho vstupuje subjektívny pocit fanúšikov a iné premenné.

Len za seba môžem povedať, že ten naj album bude zrejme objektívne (? a zase môže niekto nesúhlasiť a je to v poriadku) Violator, či SOFAD. Subjektívne to mám jasné, že SOFAD. Ale zase napr. naj pieseň je u mňa asi Enjoy z Violator, síce zápasia o prvé miesto s Walking. grin


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      11   27. leden 2023 o 12:13


Uživatel: Dangerous

Dangerous      12   27. leden 2023 o 13:24

ten 98…to bylo, no,
když řekneme,
že v 88 tak třetina, v lepším případě čtvrtina publika, byli diskofilové, kteří by šli na cokoliv, co jim SSM jako vzorným svazákům nabídlo,
když řekneme,
že v 93 bylo úplně neskutečné celodenní čekání před stadionem, kde atmosféra byla naprosto unikátní, tak nakonec byl ten stadion příliš velký pro 15 tisícovek,
tak musíme říct,
že to co se dělo ve Sportovce v 98, kdy v hale pro 16 tisíc bylo tak 18 tisíc fanoušků, ale ultra hard core fanoušků, kdy se fakt pělo celý koncert, až člověk po koncertě ztratil hlas, a potřeboval rychle nějaké studené pivko, aby jej probralo z euforie, do které upadl během show, kdy dokonce Dejvík zíral na publikum a nechápal…jo, 98 byl fakt něco neskutečného…a už nikdy neopakovatelného….třeba 2006 byl úplně špičkový koncert, s tím molem pěkně v O2 Areně, super atmosféra, Dave jak na dlani, dlouhý koncert, ale to totální šílenství v publiku už nebylo…


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      13   27. leden 2023 o 13:47

Ok, s tím albem to má každý jinak. Nej koncert v CZ je víceméně jasný. A byl bez Alana, byl s Eignerem i Gordenem a dvěma černoškama….R.i.p. Fletch


Uživatel: tomas1.

tomas1.      14   27. leden 2023 o 14:20

pro mě absolutně nejlepší tour bylo devotional a 1988 v Praze,však to byl můj první koncert takže to je samostatná kategorie.Po odchodu Alana,jsem již nebyl na žádném koncertě,uplně mi stačí se na to podívat ze záznamu.když se zasním chtěl bych se zůčastnit Live in Hamburg,............éra industriálního zvuku,dle mého nejlepší doba DM,však i na stará kolena poslouchám Einsturzende neubauten,Laibach,In slaughter natives či Esplendor Geometrico-)


Uživatel: Ultramaraton

Ultramaraton      15   27. leden 2023 o 15:06

Díky kluci smile


Uživatel: Federman

Federman      16   28. leden 2023 o 14:01

Nejlepší koncert bez alana byl v Praze. Nejlepší koncert bez Alana je jina kategorie.


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.