Depeche Mode, od šílenství v madridské vile až po “nejzvrácenější turné všech dob”.

Španělská stopa či spíše madridská stopa z éry natáčení alba Songs Of Faith And Devotion.

Před třiceti lety nahrála britská kapela ve španělské metropoli album "Songs Of Faith And Devotion", které je považováno za její poslední velké album. Poté, co vypálili madridskou noc, vyrazili na turné, které bylo stejně bouřlivé, nebezpečné a kontroverzní jako skvělé a na které se dodnes vzpomíná.

Když někteří fanoušci spatřili členy Depeche Mode, jak nakupují v hypermarketu Continente v madridském Alcobendas, nevěřili svým očím. Psal se rok 1992 a kapela z britského Basildonu byla jednou z největších kapel té doby. Jejich poslední album Violator se v té době umístilo na prvním místě v polovině světa (včetně Španělska) a nadšení, které vzbudili, bylo jedním z nejintenzivnějších na světě. Ale v době před internetem se ještě daly věci dělat napůl tajně.

Když došlo na nahrávání dlouho očekávaného nového alba, které mělo být osmým v jejich kariéře, rozhodlo se britské kvarteto změnit metodu. Producent Flood právě nahrával s U2 v Berlíně album Achtung Baby. Bono a spol. se odřízli od svého přirozeného prostředí a uzavřeli se, aby žili a nahrávali v jiné zemi, a to s vynikajícími výsledky. Pokud bylo toto album přerodem irské kapely, Songs Of Faith And Devotion mělo mít v kariéře Depeche Mode stejnou funkci, i když obrat měl být opačný: namísto přechodu od rocku k elektronice se hrdinové techno popu měli vrhnout na elektrické kytary. Ne bez vnitřní polemiky.

Impulsem k rockové hudbě byl zpěvák Dave Gahan, který se usadil v Los Angeles a propadl hudbě Jane's Addiction, Nirvany, Soundgarden a Neila Younga. Radikálně změnil i svou image: zhubl, měl vousy a dlouhé černé vlasy a jeho kůže byla pokryta tetováním. Když přijel do Madridu, mnozí ho nepoznali.

Kapela se do španělské metropole přistěhovala v únoru 1992 a své studio si zařídila ve vile v exkluzivní čtvrti La Moraleja. Proč právě Madrid? O tom existuje několik teorií. Diego A. Manrique tehdy v článku v EL PAÍS uvedl, že motivací byla snaha ušetřit na daních. Spisovatelka a novinářka Elena Cabrera, autorka knihy Depeche Mode. Los últimos amantes (La Máscara, 1999), uvádí, že jejich nahrávací společnost "hledala možnosti míst v Evropě, kde by mohli být v klidu, žít a nahrávat zároveň, a toto se zdálo být nejlepší".

Nejrozšířenější názor je, že na misku vah se přiklonila atraktivita madridského nočního života. Láska Depeche k městu sahá daleko do minulosti: uprostřed Movidy, v roce 1982, kdy měli na kontě teprve jedno album, hráli dva večery po sobě v ikonickém klubu Rock-Ola a o dva roky později v Escuela de Caminos. Tato vystoupení měla v techno-popových kruzích města velký vliv, jak vysvětluje novinářka. "Na koncerty v Madridu mají vždy dobré vzpomínky, vědí, že zde mají velmi věrné publikum. Ne v každém městě se podaří zaplnit stejný stadion dva večery po sobě, jako se to obvykle děje v Palacio de Deportes. Vzpomínky na dny strávené ve vile však pro ně nejsou idylické. Představa společného bydlení a nahrávání ve stejnou dobu nebyla nejlepší. Dave Gahan se celý den zamykal ve svém pokoji, maloval v místnosti se svíčkami a v noci chodil sám zpívat. Martin Gore [kytara a klávesy] hodně pil. Alan Wilder [klávesy a bicí] byl naštvaný... Pro kapelu to bylo peklo."

Krize ve vile, párty v madridském nočním životě

Vila v La Moraleja byla prostorná, s velkými prosklenými okny, kterou někdo z doprovodu skupiny popsal jako "podobnou Scarfaceově vile". Přestože Wilder Manriqueovi přiznal, že prosil o to, aby se místo konání nahrávání nedostalo na veřejnost ("Jeli jsme do Rádia Madrid, abychom mluvili živě, a nakonec tam bylo tolik fanoušků, že jsme nemohli utéct, vylezli na auto a my se báli o život"), někteří fanoušci ho našli. To je případ Juana Garcíi Florese alias Juanilla, vedoucího fanklubu skupiny v Madridu a autora knihy Más de 35 años de Depeche Mode (Bubok, 2017).

"Zjistili jsme, kde jsou. La Moraleja byla tehdy soukromá urbanizace, ale s volným přístupem, zavolali jsme vrátného a ten nás pustil dovnitř, když jsme mu řekli, že jdeme jménem fanklubu." Chlapci měli možnost zhlédnout část nahrávání a strávit několik minut povídáním se členy kapely, aniž by tušili, že mezi nimi panuje špatná atmosféra.

Gahan, Gore a druhý klávesista Andy Fletcher (zemřel loni v květnu) však byli nejčastěji vidět v nočních klubech. "Zatímco Wilder zůstal ve studiu a pracoval s Floodem, ostatní byli několikrát spatřeni v klubu Morocco, kterou tehdy provozovala Alaska, vždy ve VIP zóně, a na diskotékách jako Archy a Oh! Objevily se také zprávy o potyčce mezi Davem Gahanem a několika Hell's Angels u dveří jednoho klubu, při které byl málem zatčen," říká Juanillo.

Kapela působila čtyři měsíce v Madridu a v dubnu měla přestávku, kterou zpěvák využil k druhé svatbě v Las Vegas. Tehdy devětadvacetiletý Gahan se právě rozváděl se svou první ženou. Už na turné Violator se začal oddávat noci a jejím excesům. Do Madridu dorazil závislý na heroinu, což spolu s velkými tvůrčími rozdíly mezi Gorem a Wilderem ještě zvýšilo napětí mezi všemi členy kapely. Wilder se tehdy rozhodl, že z Depeche Mode odejde, jakmile skončí následné turné.

"Nemohli jsme spolu vydržet v jedné místnosti a já jsem si přísahal, že už nikdy nebudu nahrávat za takových okolností," řekl. Dodal však, že "jako členové kapely byli v nejhorší situaci", ale vznikla z toho jedna z jejich nejlepších prací.

To skutečně udělal. Gahan to všechno vložil do pěveckých výkonů, které lze považovat za nejlepší v jeho životě, a Songs Of Faith And Devotion zaznamenalo úspěch u kritiky i veřejnosti: prodaly se ho čtyři miliony kusů a bylo to jeho první album, které se dostalo na první místo ve Velké Británii a USA (ve Španělsku zůstalo na druhém místě). "Je to jejich poslední mistrovské dílo," říká kulturní kritik a fanoušek skupiny Óscar Cabrera.

Devotional, turné, které je téměř vyřídilo

Ne všechny písně Songs Of Faith And Devotion byly nahrány v Madridu. Kapela dokončila nahrávání v Hamburku. Do Španělska se vrátili až v červenci 1993, kdy už byli na turné k albu. Slavné Devotional Tour procházelo tak neobvyklým městem, jako je Pontevedra (na opuštěný stadion v Pasarónu přišly sotva tři tisíce lidí), a také Madridem (Plaza de Toros de Las Ventas) a Barcelonou (Palau Sant Jordi). Alberto Monreal, tehdejší šéf vlivného fanzinu Maldoror a současný vedoucí podcastu Pobres chavales, byl svědkem posledních dvou koncertů. "Na každém turné byl Dave víc mimo a tady byl na vrcholu sil, pořád se hýbal, nezastavil se. Pořád tančil, křičel a vrtěl se, vypadal jako ďábel. V té době byl nejlepším frontmanem na světě. Byla to úžasná show, dali do toho všechno. Byla to zraněná kapela, nevěděli jsme o Daveově závislosti ani o problémech mezi nimi, ale naživo to byl parní válec.

To, co bylo cítit na jevišti, bylo v ostrém kontrastu s tím, co se dělo mimo něj. Devotional Tour bylo britským časopisem Q označeno za "nejzvrácenější rockové turné všech dob". Byl to nejrozsáhlejší tour koncert v kariéře kapely: 158 koncertů ve 27 zemích na pěti kontinentech po dobu 14 měsíců pro celkem dva miliony lidí. Na turné je doprovázel tým 120 lidí, včetně psychiatra a dealera na plný úvazek. Říká se, že večírky po koncertech byly opravdu divoké. Dobrým ukazatelem toho je, že předskokani velké části turné, Primal Scream (ne zrovna svatouškovští), byli vyděšeni tím, co viděli.

Svědci vyprávěli o orgiích, vandalismu a užívání drog. Gahan byl v Berlíně vyhozen z hotelu a v Montrealu zatčen za napadení recepčního. V New Orleans utrpěl na koncertě zástavu srdce v důsledku předávkování. Každou noc dostával kortizonové injekce, aby byl schopen výkonu. Gore byl také zatčen v Denveru za výtržnictví a v Los Angeles trpěl záchvaty a výpadky paměti. Fletcher byl v Jihoafrické republice hospitalizován kvůli nervovému zhroucení a nakonec turné kvůli depresím opustil. Byl přijat na londýnskou kliniku The Priory, kde si v Madridu postěžoval na následky zneužívání alkoholu a drog.

V závěrečné části turné se Gahan zakousl novináři do krku, protože byl přesvědčen, že je upír, a znovu skončil v nemocnici, tentokrát kvůli zlomenině několika žeber po nepovedeném skoku z pódia. "Nikdo z nás už po tom turné nebyl jako dřív," přiznal Gore. Na konci turné se předpokládalo, že se Depeche Mode rozpadli. Alan Wilder v roce 1995 oficiálně oznámil, že skupinu opouští, Gahan se jednou pokusil o sebevraždu a při dalším předávkování byl blízko smrti.

Gahan a Gore, poslední turné?

Již jako trio skupina pokračovala vydáním alba Ultra v roce 1997, ale "po Wilderově odchodu už nic nebylo jako dřív", říká Óscar Cabrera. "Jeho práce ve studiu byla zásadní a fanoušci tvrdí, že jeho absence byla příčinou úpadku skupiny. Myslím, že důvod, proč Depeche vydávají stále horší a horší alba, je stejný jako u všech rockových kapel: věk. Je směšné požadovat, aby se skupina šedesátníků znovu zapsala do historie. To už mají. Změnili hudbu své doby, a to se podařilo jen málokomu."

Čistí a soustředění Depeche Mode se standardizovali. V 21. století se obvykle scházejí, aby každé čtyři roky vydali album a na masivní tiskové konferenci oznámili svá turné. Od alba Songs Of Faith And Devotion natočili dalších sedm alb, ale smutná zpráva přichází s Memento Mori. Jejich další album, které má vyjít 17. března, je zatíženo úmrtím Andyho Fletchera na disekci aorty. Duo ji představí 2. června na Primavera Sound v Barceloně a 9. června na madridském vydání festivalu, 30 let po své bájné návštěvě Devotional. "Je pro mě těžké představit si živé vystoupení bez Andyho Fletchera," říká Elena Cabrera. "Bude to pravděpodobně poslední turné, možná bude amít určitou vůni loučení."

El País 2023