Q magazín zařadil Spirit mezi nejlepší alba roku 2017

To není ovšem příliš vysoké umístění. I by mě zajímal kompletní žabříček pro současný rok, aby mě zas mohlo něco nedzvednout ze židličky, že jací loseři se dostali před DM. A podle jakých parametrů se tyto žebříčky stanovují. podle statistik prodeje a umnístění v top chart (velice irelevantní). Btw. když už jsme u desek tohoto roku, slyšel zde náhodou někdo nové album Alphaville Stranger attractor? Nemyslel jsem si,. že uslyším v tomto roce něco stejně dobrýho (ne-li lepšího) než Spirit, ale stalo se právě s touto deskou - je úžasná. ten kdo má Aplhaville pouze za nějakou 80kovou skupinu, absolutně ztrácí pojem o tom, o čem jejich hudba je. Nějací jejich němečtí souputníci Camouflage se můžou jít klouzat. Já je teda nikdy nežral. Léhké odbočení od tématu,...No a co. Každopádně Spirit forever. Nejen, jako bijec tohoto roku, ale i jako velmi, milé překvapení po lehkém zaváhání DM v posledních letech. DM opět v plné palbě se skvělou deskou. Hlavně si takový standard udržet i do příštích let. To je moje předvánoční přání směrem k DM.

V redakci byl asi fanda dm a slitoval se

Skvělá deska a právě proto jí tak hodně hrají na koncertech a seznamují sní i nefandy

myslím, že to 49.místo je odpovídající.... Spirit není žádná pecka, která by měla atakovat vyšší příčky

Standag: na koncertech hrajou ty nejvíce komerční skladby pro komerční fanoušky Depeche Mode…to ty jako starej popíkář a kotlíkář s tatarkou dobře víš

ad:Vrba101
Tak to bych chtěl vidět těch 48 lepších alb, která byla v tomto roce vydána. Nebo jich vyjmenuj alespoň 10.

Presne ako hovoríš, rozmýšľam čo lepšieho vyšlo než fantastický Spirit. 48 lepších alb? hm…ovšem asi sa riadili podľa vlastného vkusu, ako vlastne aj my, ovšem to by tomto magazíne nemali robit´. Ostáva mi len dúfat´ že ich v tom rebríčku nepredbehol Vinco s World be gone, pre mňa je to album dost´sklamanie.

felis sapiens:
World be gone je fajn album. Líbí se mi jeho klidná, lehce potemnělá, v rámci Erasure co do zvuku i textů, asi nejtemnější deska. Několik skladeb, které mě velmi chytly (World be gone, Still it’s not over, Loisy sum of nothing,...), jedna otravná (Sweet summer loving). Lepší než Spirit ovšem rozhodně není a myslím, že pokud někde v redakci nesedí na nějaký průbojný erasure fanoušek, tak nehrozí, že by v žebříčku nějakým způsobem přeskočila Spirit. Spíš bych řekl, že si na ni ani nikdo nevzpomněl.naproti tomu jsem zkoro přesvědčen o odost horších bizardnostech a shitech, které se nestoudně zařadili před spirit. Pokud je žebříček tvořen vce vstahu ve smylu nejpočetnějšího stahování mp3, top charts. Tak si můžete být jistý že Taylor Switf, Bieber, Perry, Rihanna, etc. mainstreemové sračky (za předpokladu pokud vydaly album, v tomto roce) jsou před Spiritem. To by se pak ale žebříček nemohl jmenovat Nejlepší album roku nýbrž album roku, které cashovalo nejvíc money. takže bůhví, dle čeho se takové žebříčky sestavují. pro mě jsou podobné záležitost v podstatě nic neurčujícími záležitostmi, které si třeba i prolítnu očima a v příští sekundě na ně zapomenu.

Nuž súhlasím…koniec koncov na prvé počutie sa World be gone aj mne pozdávala, potom už ale nie, proti gustu žiaden dišputát. Ale v súvislosti s tým ma napadá- počul už niekto niekedy v nejakom rádiu nejakú vec zo Spiritu? Ja nič. Fakt je že doma rádio prakticky nepočúvam, len v práci alebo niekde…Napr. za posledný mesiac som v rádiu zaregistroval Everything counts a Question of time ale zo Spiritu nič. Myslel som si že budú dávat´napr. So much love, tú skladbu som si sám pre seba nazval už po prvom počutí ,rádiovka´, lebo som si myslel že je v rádiu hrateľná. Takže Chinaski a Kabát forever.

Strange Attractor mám veľmi rada, je to album pri ktorom nepreskočíš ani jeden song. Bola som ním veľmi milo prekvapená. A najkrajšia je Beyond the laughing sky.

Spirit je podkozny album. Nie je komercny. Oddelte turne od albumu. Spolocny maju iba nazov. Nic viac. Spirit je podla mna nieco ako Black Celebration. Potrebujes viac casu a dobrej akustiky a atmosfery aby si ho pochopil.

Toto bylo bohužel první album, které mě absolutně neoslovilo. Jediná písnička, která má jakž takž zapamatovatelnou melodii (Where’s the Revolution <- jestli se to tak vůbec jmenuje, sorry, pamatuju si to spíš podle slov), je i tak pro mě osobně dost nevýrazná a ideově mě nesedí už vůbec (+ ten druhý klip ať už provokativně nebo ne s těmi naschvál bolševickými revolučními prvky je už na mě už padesátiletých DM fakt už moc… už snad jenom kvůli té ideologii, prostě ne… s tím se neztotožňuju, najednou mám pocit, že se s kapelou rozcházím snad ve všem, v čem bych už mohl).

Na koncertě v Praze jsem po dlouhých letech nebyl, i když to bylo i z jiných důvodů, ale zároveň opravdu nevím, jestli mě to znova láká (+ ze stadionu jsem měl z 2013 opravdu otřesné zážitky z prostoru pod stageem, co se týče ozvučení atd., ale O2 arena o poznání lepší zážitek). Taky jsem u většiny písniček z tohoto alba přišel na něco, o čem jsem věděl už hodně dávno, ale nechtěl jsem si to přiznat: Dave už buď neumí, nebo nechce nebo se nesnaží “dobře” zpívat. To, jak zpívá, je snesitelné a je to Dave, jo mám rád/miloval jsem ho, ale ... je to strašně “líný”, není tam ta síla, ta surovost co tam byla ještě v 90. letech a ještě i na koncertě Singles 86-98. Ještě na One Night in Paris by se dalo říct, že se opravdu snažil. Ale pro mě je třeba takový jasný test to, jak zpívá Enjoy The Silence. Jo, jasný, musí mu to už lízt na nervy, zároveň ví, že bez toho koncert prostě NE, je to bezvýchodná situace a ta písnička zvlášť v refrénu (pokud to vůbec zazpívá sám) je dost náročná, ale, i když to zazpívá, tak prostě odbývá. Když to srovnám s tím, jak ten refrén zpíval v roce 90, ale i v roce 98 tak to není jenom změna hlasu (co si budem podívat), ale pro mě hlavně technika: protože tam to nebylo odbyté! Pěkně ty tóny natáhl, kdežto teď to tak zkracuje v podstatě to jen “recituje” s náznakem melodie… jo vím, můj fanaticismus a fanaticismus fanoušků je obrovský, je v tom nostalgie, vzpomínky… prožitek na místě atd. Ale tím, že jsem jednak docela odmítnul toto album a že jsem si od DM dal jak pauzu, tak i odstup, tak mám pocit, že se na to teď mohu dívat z venčí a toto je asi nejblíž k pokusu o můj skutečně “objektivní” pohled na věc bez toho, aniž bych si lhal do kapsy.

Peace

Palec nahoru, Rajny…suprově napsáno…
je paráda, že DM mají stále takovéto fanoušky, kteří jsou schopni objevovat, a nechytají jen na první dobrou…

Ja BC pochopil ještě než dohrála deska
U BC jsem měl husana, u QOT jsem hledal černé hadry, a u Stripped jsem skákal a byl drzej na sousedy

Spirit je o emocích, je psanej srdcem. To chybělo posledním deskám možná víc, než dobrej producent

a u Stripped jsem skákal a byl drzej na sousedy

Chtěl jsi po nich, aby se ti ukázali nahatí? šikovnej chlapec :D

Spirit, hmmm dobre skončil album Soulsavers and Gahan Band. Camouflage a ich Greyscale, i ta inštrumentálka na tomto albume je lepšia ako celý Spirit.

Toto bylo bohužel první album, které mě absolutně neoslovilo. Jediná písnička, která má jakž takž zapamatovatelnou melodii (Where’s the Revolution <- jestli se to tak vůbec jmenuje, sorry, pamatuju si to spíš podle slov), je i tak pro mě osobně dost nevýrazná a ideově mě nesedí už vůbec (+ ten druhý klip ať už provokativně nebo ne s těmi naschvál bolševickými revolučními prvky je už na mě už padesátiletých DM fakt už moc… už snad jenom kvůli té ideologii, prostě ne… s tím se neztotožňuju, najednou mám pocit, že se s kapelou rozcházím snad ve všem, v čem bych už mohl).

Na koncertě v Praze jsem po dlouhých letech nebyl, i když to bylo i z jiných důvodů, ale zároveň opravdu nevím, jestli mě to znova láká (+ ze stadionu jsem měl z 2013 opravdu otřesné zážitky z prostoru pod stageem, co se týče ozvučení atd., ale O2 arena o poznání lepší zážitek). Taky jsem u většiny písniček z tohoto alba přišel na něco, o čem jsem věděl už hodně dávno, ale nechtěl jsem si to přiznat: Dave už buď neumí, nebo nechce nebo se nesnaží “dobře” zpívat. To, jak zpívá, je snesitelné a je to Dave, jo mám rád/miloval jsem ho, ale ... je to strašně “líný”, není tam ta síla, ta surovost co tam byla ještě v 90. letech a ještě i na koncertě Singles 86-98. Ještě na One Night in Paris by se dalo říct, že se opravdu snažil. Ale pro mě je třeba takový jasný test to, jak zpívá Enjoy The Silence. Jo, jasný, musí mu to už lízt na nervy, zároveň ví, že bez toho koncert prostě NE, je to bezvýchodná situace a ta písnička zvlášť v refrénu (pokud to vůbec zazpívá sám) je dost náročná, ale, i když to zazpívá, tak prostě odbývá. Když to srovnám s tím, jak ten refrén zpíval v roce 90, ale i v roce 98 tak to není jenom změna hlasu (co si budem podívat), ale pro mě hlavně technika: protože tam to nebylo odbyté! Pěkně ty tóny natáhl, kdežto teď to tak zkracuje v podstatě to jen “recituje” s náznakem melodie… jo vím, můj fanaticismus a fanaticismus fanoušků je obrovský, je v tom nostalgie, vzpomínky… prožitek na místě atd. Ale tím, že jsem jednak docela odmítnul toto album a že jsem si od DM dal jak pauzu, tak i odstup, tak mám pocit, že se na to teď mohu dívat z venčí a toto je asi nejblíž k pokusu o můj skutečně “objektivní” pohled na věc bez toho, aniž bych si lhal do kapsy.

Peace

felis sapiens:

Myslel som si že budú dávat´napr. So much love, tú skladbu som si sám pre seba nazval už po prvom počutí ,rádiovka

To by nejdřív musela být So much love vůbec vydána jako single skupinou samotnou, aby měla šanci jít do rádia. V práci poslouchaj rádio Žurnál a tam teda zahráli Where’s the revolutionm, ale to jen jednou, kdy současně konstatovali, že DM právě vydali nové album. Od té doby jsem ji nikde neslyšel, tak jako nic jiného ze Spirit. Ale to je normálnka.
Viera

Strange Attractor mám veľmi rada, je to album pri ktorom nepreskočíš ani jeden song. Bola som ním veľmi milo prekvapená. A najkrajšia je Beyond the laughing sky.

Thumb up. U Alphaville se na albu vždy vyskytně nějaká skladba, kteá mě svou impozantní melodií naprosto odzbrojí. V tomto příépadě je to A handful of darknes. poslední dvě desky vydali v rozmezí sedmi let. Ovšem delší časový interval se pak promítne na perfektně vystavěných deskách. Někdo psal, že by chtěl aby DM vydávali desky ve větších frekvencích a do toho ještě více koncertovali. to je taky blbost, že? Protože by to jednoznačně reflektovalo sníženou úroveň desky. Pro mě je studiová príce nejvíc, koncerty jsou až druhořadé.

ještě bych rád upozornil na pro mě další desku roku 2017 a sice na A-ha: Summer Solstice (ačkoliv se samozřejmě nejedná o regulerní řadové album). Nicméně pro mě trojka nejlepších za tento rok jistá. Nicméně pořadí nikoliv, takže abecedně:
A-ha: MTV unplugged
Alphaville: Stranger attractor
Depeche mode: Spirit
Takže staří bardi opět nakopali prdel mladším ročníkům. Ale taková je realita.

Constructor, album od Alphaville-Strange Atractor je super, moja najobľúbenejšia pesnička je aroud the universe, enigma, proste im to vyšlo. No Spirit pre mňa veľké sklamanie, pesničky majú veľký potenciál, ale ten zvuk, to je hotová katastrofa, lebo je tam veľmi veľa Soulsaversu.

Herrer, práve ja mám s tými emóciami u Spiritu veľký problem, album som počul a nič a ani má to nejak neťahá ho si ho ešte niekedy vypočuť.