Depeche Mode Lisabon - Petrohrad - Moskva (Reportáž díl 2)

Z Lisabonu jsem vyrazil v neděli krátce před půlnocí do moldavského Kišíněva.Tam jsem měl 8 hodin na přestup,tak jsem tento čas využil k prohlídce města.V Kišiněvu celkem nic není,jen přehlídka socialistických paneláků a 2 kostelíky,takže jsem se už těšil do Petrohradu.

Očekával jsem složitou celní procedůru,ale na letišti jen zkontrolovali platné vísum,dali razítko do pasu a byl jsem vpuštěn do Putinovi říše.

Do Ruska jsem přiletěl v pondělí a první koncert byl až ve čtvrtek,tak jsem si užíval dovolenou a poznával krásy Petrohradu.Největší radost jsem měl z křižníku Aurora,který jsem na základní škole musel každý podzim kreslit ve výtvarné výchově a teď jsem tuto legendární loď mohl vidět na vlastní oči. Při mých procházkách Petrohradem jsem bedlivě sledoval všechny plakátovací plochy,ale nikde jsem neviděl ani jediný plakát zvoucí na koncert.

Ve čtvrtek,v den koncertu,jsem ještě obíhal poslední pamětihodnosti,které jsem chtěl vidět,když tu najednou vedle chodníku zastavila černá dodávka Mercedes Vito a metr vedle mě z ní vystoupil Peter Gordeno a Martin Gore.Aniž bych to věděl,šel jsem zrovna kolem hotelu,ve kterém byli Depeche Mode ubytovaní a tito 2 hudebníci se zrovna vraceli na hotel.Stihl jsem jen pár rychlých fotek a oba zmizeli v útrobách hotelu. Hotel stojí vedle katedrály svatého Izaka,kam jsem šel na vyhlídkovou terasu ve věži.Asi za 2 hodiny jsem se vracel z katedrály a cíleně jsem šel k hlavnímu vchodu hotelu.Tam už před vchodem postával houf fanoušků,čekajících na fotku nebo podpis.Mě se tam čekat nechtělo a taky jsem už spěchal na svůj hotel,abych se mohl připravit na koncert.Vyrazil jsem tedy k metru.Najednou z bočního vchodu hotelu vidím vycházet Petera Gordena s Martinem Gorem.Chtěli se vyhnout davu fanousků čekajících před hotelem a proto si nechali auto přistavit na boční straně hotelu.Já jsem stihl ještě jednu rychlou fotku a mohl jsem se na svůj hotel vrátit pro vstupenku.

Hala stojí v petrohradském parku Vítězství asi kilometr od stanice metra.Celou cestu od metra až k hale lemovali prodejci různých předmětů s tematikou Depeche Mode.Od magnetek,triček nebo vlajek a plakátů až po různá pirátská vydání cd nebo dvd.

U vstupu jsem dostal na ruku pásku opravňující ke vstupu pod podium a k mé nelibosti jsem musel odevzdat mou vstupenku.Naštěstí jsem měl jen eticket,který si můžu vytisknout znovu,ale už to nebude ta autentická vstupenka,se kterou jsem šel na koncert.
V Petrohradu jsem ocenil,že stání pod podiem bylo skutečně jen pod podiem.Třeba na koncertu v Paříži,bylo stání pod podiem až za půlku plochy a tam jsem už postrádal tu exkluzivitu,kvůli které si dražší vstupenky pod podium kupuji.
Velká výhoda koncertu v Petrohradu,byla ta,že koncert byl v hale,takže stejně jak v Lisabonu,ho uvidím už od začátku ve tmě.Nevýhoda byla,že petrohradská hala má docela nízký strop,proto bylo podium hodně nízké.I když jsem stál blízko podia,špatně jsem na něho přes lidi viděl. Do haly jsem přišel až po předkapele,takže krátce po té,co jsem si našel místo na ploše,začal koncert.S prvními tóny intra se v hale rozpoutalo hotové peklo.Kdo si pamatuje koncerty u nás tak před 20.lety,dokáže si představit co se tam asi dělo.

K ohlušujícímu rachotu se přidala tlačenice jak za starých časů u nás.Všichni přítomní se neuvěřitelně celý koncert bavili.Slovo od slova zpívali všechny texty,tancovali,skákali,kluci brali holky na ramena,prostě neuvěřitelná atmosféra.Nikdo z kapely nemusel ani publikum povzbuzovat třeba ke zpívání po Home,tleskání na konci Cover Me nebo mávání u Never Let Me Down Again.Právě naopak,občas bylo potřeba publikum trochu uklidnit,aby mohla pokračovat další písnička. Přátelskou atmosféru v jednu chvíli trochu narušil jeden hromotluk,který se rozhodl,že prostě bude ve předu,i když přišel pozdě.Vědom si své fyzické převahy,doslova odhazoval lidi kolem sebe a cpal se směrem k podiu.To se nelíbilo těm odhozeným a snažili se mu vysvětlit,že se to nedělá.Když se skoro schylovalo k hromadné rvačce,všichni zapojení se hromadně objali,podali si ruce a spor byl zažehnán.Odhození se spořádaně postavili dozadu a hromotluk zůstal stát vítězně vedle mě.Nakonec z něho byl i příjemný koncertní společník,jak se dozvěděl,že nejsem Rus,nadšeně mě představoval své sestře a mezi písničkama si chtěl pořád povídat.

Co se týče setlistu,nečekalo mě v Petrohradu žádné překvapení.Depeche Mode odehráli nejčastěji hranou variantu koncertu s A Question of Lust a Somebody. Po té.co jsem zažil jeden z nejchladnějších koncertu v Lisabonu,dostal jsem odčinění jedním ze svých nejlepších koncertů,který jsem kdy zažil.Přirovnal bych to dokonce i k Praze 1998 nebo Římu 2013.
V pátek ráno jsem se vypravil vlakem do 800 kilometrů vzdálené Moskvy.Rychlovlak Sapsan tuto vzdálenost zvládl za 3 hodiny a 50 minut.Po ubytování jsem se šel projít na Rudé náměsti.Kolem 18 hodiny jsem prošel známou Iverskou bránou,která odděluje náměstí od přilehlé ulice.Když najednou přijela černá dodávka Mercedes a z ní vystoupili lidé v kterých jsem poznal tým,který se na turné stará o kapelu.Po chvíli jsem u vstupních dveří hotelu uviděl postávat Jonathana Kesslera.Stejně jako v Petrohradu jsem uplnou náhodou stál u hotelu,kde jsou Depeche Mode ubytovaní.Napadlo mě,že když Jonathan stojí před hotelem,určitě čeká na kapelu.Celý den bych u hotelu nestál,ale řekl jsem si,že jim dám 15 minut.Po 10 minutách přijíždí první Mercedes Vito a z něho vystoupil Andy Fletcher.Asi 15 minut po té přijely 2 auta.Z prvního vystoupil Dave Gahan a druhé přivezlo nerozlučnou dvojici Gore / Gordeno.Zatím co jiní postávají celý den před hotelem,mě se už po třetí během 2 dnů stalo,že jsem šel zrovna náhodou kolem v ten pravý čas.Narozdíl od Petrohradu,kde před hotelem stálo maximálně 30 lidí,v Moskvě se u hotelu tísnil hodně početný dav.Čekající fans musela dokonce chvilemi usměrňovat policie,aby nenarušovali běžný provoz hotelu.

Sobotu jsem věnoval prohlídce Moskvy.Navštívil jsem kryt 65 metrů po zemí,který nechal postavit J.V.Stalin,podíval jsem se do Kremlu a kochal se nádhernými stanicemi metra.Přestože jsou vyzdobeny tematikou dělníků,rolníků,partyzánů nebo portréty V.I.Lenina,působí velmi impozantně a při deštivém počasí,bych si uměl představit celodenní prohlídku těchto podzemních prostor. Moskva není zrovna město,kam bych se pravidelně vracel,jako třeba Berlín,proto jsem maximum času věnoval korzování městem a ke stadionu se vypravil až na poslední chvíli.
Stejně jako v Petrohradu,ani v Moskvě jsem nestihl předkapelu. Kolem celého areálu byli stánky s oficiálním DM shopem.Zajímavé na něm bylo to,že v nich neprodávali to stejné zboží,jako na jiných koncertech,ale všechno bylo vyrobeno speciálně pro ruský trh.Stejně tomu bylo třeba na minulém turné v Izraeli,kde stánky v koncertním areálu prodávali pouze trička vyrobená v Izraeli.Izrael i Rusko není členem Evropské unie,proto si myslím,že je jednoduší pro managment skupiny domluvit s pořadatelem koncertu zajištění prodeje tímto způsobem a pak se podělit o zisk,než řešit složitě různé celní překážky.

Hned po příchodu na stadion jsem byl přivítán ohromným řevem,nebylo slyšet vlastního slova,takže jsem si byl jist,že se bude opakovat petrohradská atmosféra. Přestože jsem neměl nejlevnější vstupenku na sezení,nevybral jsem si moc dobré místo.I když jsem viděl celou plochu podia,projekční stěnu mě zakrýval bok podia,takže jsem neviděl na projekce.Naštěstí projekce promítají i na boční obrazovky,tak jsem o Antonova videa nebyl ochuzen.Celý koncert jsem měl výborný a hodně hlasitý zvuk.Hudbu nepouštěli jen z reproduktorů na podiu,ale nazvučen byl celý stadion.Kolem celého obvodu stadionu,byly pod střechou reproduktory,ze kterých hrála hudba také.Výhoda stadionu mimo obytnou zónu.Myslím,že v Praze hrál koncert minimálně o polovinu tišeji. Když to byl druhý koncert v Rusku v jednom týdnu,říkal jsem si,že by mohla být nějaká změna v playlistu,myslel jsem si na Martinovu verzi Strangelove.Bohužel i v Moskvě odehráli stejný koncert jak v Petrohradě a na většině koncertů v Evropě. Během celého koncertu vládla na stadionu naprosto euforická atmosféra,asi vrchol koncertu byla Somebody,kdy se celý stadion proměnil doslova v noční oblohu posetou hvězdami.Tak na mě působilo skoro 40 000 světýlek z mobilních telefonů.

Celý koncert byl zorganizován naprosto do posledního detailu.Od příchodu na stadion až do odjezdu metrem.Některé věci na mě působily až absurdně a z našeho pohledu byly hodně omezující,ale na druhou stranu byl celý koncert tak dokonale připravený,že nikde nevznikali žádné tlačenice nebo krizové situace,při odchodu ze stadionu. Po koncertu pořadatelé uzavřeli všechny východy a návštěvníky pouštěli ze stadionu podle zasedacího pořádku.První byli puštěni diváci ze sektoru stání pod podiem,poté otevřeli východy z plochy na stání a pak postupně tribuny podle jednotlivých sektorů.Já jsem byl až v poslední etapě a na svém místě jsem musel zůstat ještě hodinu po koncertu.Místní jsou zřejmě na tento postup navyklí,nikdo neprotestoval a všichni spořádaně čekali.Moderátor místním rozhlasem návštěvníky bavil všelijakými hláškami a dokonce pustil několik písniček Depeche Mode.Návštěvníci koncertu si čekání krátili mexickými vlnami.

Takže to bylo skoro jako na afterparty.Stejně jako odchod ze stadionu,byl organizovaný vstup do metra.Celou cestu mezi stadionem a metrem lemoval kordon policistů a nebyla takřka možnost odejít někam jinam nebo předběhnout frontu.Do metra vpouštěli jen přesný počet lidí,který se vešel do vlaku a výpravčí vypravovali jeden vlak za druhým. Když jsem se před turné někde zmínil,že se chystám na koncerty do Ruska,až na pár vyjímek jsem se setkal s nepochopením nebo s negativními reakcemi.Asi nejčastější reakce byla " Tak tam bych teda nejel " Pro mě osobně byly tyto 2 koncerty naprostý vrchol,toho co jsem kdy na cestách za koncerty Depeche Mode zažil.Fans v Rusku si koncerty opravdu umí užít a vytvoří koncertní atmosféru mnohem lepší,než kdekoliv jinde.

petak2