Depeche Mode na VOLT Festivalu 2018
Depeche Mode Cz
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace




Depeche Mode - Live in Praha 1993

Dne 18/6/1993, tedy na den přesně pět let po nejslavnějším koncertu DM "101", jsme mohli opět spatřit naše idoly (již podruhé) na koncertě v Praze, tentokrát na stadiónu Sparty. Tento koncert byl součástí Devotional Tour, který následoval po vydání desky SOFAD.

Předskupinou byla česká skupina Toyen, která však sklízí větší úspěch v Americe než u nás. Jsou představeni jako přátelé skupiny DM, přesto však příliš pozornosti nesklízí. Poté, co odehráli, nastává opět čekání. Po žebřících vylézají chlapci nahoru a věší závěsy. Nic víc se však neděje.
Pódium je zataženo, takže není nic vidět. Po dlouhé době čekání začíná hřmít a problikávají světla různých barev, jako by měla přijít bouře. A také, že ano. Ozývá se přerušované temné dunění. Po několika sekundách rozpoznáváme první tóny Higher Love. Rozhodně na tyto okamžiky v životě nikdo nezapomene. Dave stojí za oponou nebo spíše za množstvím opon, takže na oponě je vidět jeho stín v nadživotní velikosti. Jsou vidět i tři stíny kláves se svými operátory. Takže obavy, že kytara bude hrát nonstop, jsou pryč. V půli písně Dave vylézá před oponu. Po jejich odstranění vidíme poprvé všechny čtyři členy. Dave celý v bílém jen černé sako, které se velmi leskne. Martin je oblečen v jakémsi stříbrně lesklém, přilnavém obleku mezi nohami mu visí řetěz. Alan celý v černém, bez rukávů, na krátko ostříhaný. Andy naopak celý v bílém. Nad pódiem je umístěno jakési patro, kde jsou klávesy. Andy je vlevo, Martin uprostřed a Alan vpravo. Nahoře jsou dvě velká a dole pět malých pláten připravených na promítání. Troje klávesy pokračují a hrají Policy Of Truth. Po dohrání této písničky Dave zdraví všechny přítomné: “GOOD EVENING PRAGUE”. Tedy “Dobrý večer, Praho!”
Následuje World In My Eyes. Píseň začíná computerovým hlasem: “LET ME TAKE YOU ON A TRIP”. Po odzpívání, Dave děkuje hlubokým úklonem.
Show pokračuje jejich v té době nejnovějším singlem Walking In My Shoes. Martin se objevuje dole s kytarou. Zatímco do této chvíle byla plátna jen osvětlena různými barvami, od teď se začíná promítat perfektní Corbijnova práce, která naprosto dokonale vizuálně doplňuje písně DM. Člověk lituje, že uvídí tento koncert jen jednou, protože neví na co se má nyní dívat dřív, jestli na Davea u mikrofonu, na Martina s kytarou, na klávesáky nebo jestli na velké nebo malé promítací plochy. Na malých plátnech jsou právě ptakolidé, kteří procházejí zleva doprava napříč obrazovkami. Dave se snaží s těmito figurkami držet krok. Poté se ptakolidé zastavují a dívají se do davu diváků. Následující Behind The Wheel opět Martin doprovází kytarou. Tentokrát je vpravo na patře nahoře. Dave je celou dobu vpravo dole na pódiu, nakonec jde doleva, kde kříčí na lidi. Na pět malých pláten se promítá blikání. Trojice kláves spokojeně přede tóny písně Halo, s níž příjemně překvapili. Dave ukazuje davu, jak se správně tleská, a ihned to celý dav opakuje po něm.

Opět troje klávesy v provozu. Neúnavná ruka začíná popisovat velká plátna slovem “Stripped”, tedy “Svlečený”. Na prostředním malém plátně se opět píše “stripped” a je tam zády otočená žena. Na ostatních malých plátnech se promítají čtyři nahé ženské pupíky. To se děje po čas celé písně. Na konci se však kamera posune trochu výš. Alan sestupuje z patra dolů na pódium ke klavíru. V tuto chvíli se nahoře v patře objevují i dvě černošské vokalistky. Dave zpívá svoje Condemnation. Překvapuje také tím, jak se během celého koncertu neustále směje a usmívá. Na velkých plátnech se promítají spojené ruce. Na malých plátnech se rovněž promítají spojené ruce a člověk visící hlavou dolů.
Martin bere mikrofon a zpívá Judas. Pohybuje se spíš v pravé části pódia. Přestože celý koncert se Martin jevil jako duchem nepřítomný, velmi procítěně působil okamžik, kdy podřepl k prvním řadám a s naprosto upřímným pohledem v očích zazpíval verše “DON´T JUST STAND THERE AND SHOUT IT, DO SOMETHING ABOUT IT”, tedy “přestaň stát a křičet, začni s tím něco dělat”. Na malých plátnech se promítají spousty hořících svící a na velkém plátně plane plamen jedné svíce. Stejně reagovali i fanoušci v publiku.
Andy si ochází asi vypít kafe. Alan předvádí, co umí s obyčejným klavírem. Martin společně s vokalistkami zpívá Death´s Door - další píseň, kterou snad nikdo nečekal a věřím, že nejméně polovina lidí ji slyšelo naprosto poprvé. Následující Mercy In You zpívá Dave vpravo dole na pódiu, vlevo od něho Martin hraje na kytaru, samozřejmě, že Andy a Alan jsou už opět na svém místě. Promítají se pulsující světla.

Alan usedá vpravo dolů za živé bicí. Martin je také vpravo dole se svou kytarou. Na malých plátnech je Dave s rozpřaženýma rukama. Dave si stoupl před svůj promítaný stín a rozpřažený ho napodobuje. Tímto gestem začíná I Feel You. Na velkém plátně se promítá také Martin s kytarou, Alan s bicími, Andy zdvihající činky - to vše se pravidelně opakuje. V místech, kde se hraje úvodní bzučivý sampl písně, se na plátnech objevuje zrnění, jako by člověk usnul u televize a probudil se, až skončilo vysílání. Dave při této písni řádí naprosto maximálně. Nejprve odhazuje stojan na mikrofón. Po nějaké době vlevo dole klečí na zemi a v této pozici zpívá. Na konci písně stojí vpravo a roztleskává lidi.
Alan zůstává za bicími, Martin je s kytarou nahoře na patře, vše pokračuje Never Let Me Down Again. Promítá se kosmonaut ve skafandru letící vesmírem. Vše je ve stylu slov této písně “Letíme vysoko, nikdy se nechci vrátit zpět na zem.” Dave rozhazuje rukama vlevo, vpravo a za chvíli celý dav opakuje po něm. Během písně Dave přistupuje k fotografům a ukazuje na dav. Protože nikdo z nich na jeho gesta nereaguje, půjčuje si od jednoho z nich fotoaparát a fotografuje davy svých fanoušků (je jen škoda, že se to neděje u písně Photographic, která by se k tomu perfektně hodila). Je zajímavé, že tyto fotografie nebyly snad dosud zveřejněny v žádném časopise. Píseň Rush hraje Martin a Andy na klávesy, Alan opět na bicí. Dave odhazuje stojan na mikrofón a v místě, kdy se píseň zpomaluje, padá na kolena.
Začíná se překrásné In Your Room. Alan je stále za bicími. Vokalistky stále na svém místě. Na velkém plátně se promítají žárovka a tvář ženy. Na malých plátnech žárovky, poté tvář, žárovka, tvář, poté již tři tváře žen. Na velkých plátnech se objímají nahé postavy muže a ženy, vše je naprosto něžné a romantické. Dave si během písně pořádně odplivl.
Skupina děkuje a odchází do šaten. Dave odchází jako první. Je naprosto jasné, že se ještě všichni vrátí, protože stále nezazněly jejich největší hity. A také že ano.

Skupina opět nastupuje, Dave si otírá svůj pot a do publika odhazuje ručník. Vše začíná mohutným dýcháním a následuje úvodní cinknutí a již je jasné, že následuje Personal Jesus. Alan za bicími jen kvete. Martin je vlevo dole s kytarou. Vše opět doprovází černé vokalistky. Dave naprosto skvěle pořvává na lidi a vyžaduje od nich, aby zpívali. Bohužel lidésedící kolem na tribunách se naprosto neochopitelně neúčastní, až je to člověku skoro líto.
Následuje Enjoy The Silence. Alan a Andy ovládají kláves. Martin je vlevo dole s kytarou. Na malých plátnech se promítají obrazy, z nichž se postupně vyklube jednotlivě Andy, Alan, Martin a nakonec i Dave. Dave je svým obrazem naprosto nadšen. Poté se promítají písmena DEPECHE MODE. Dave vybíhá nahoru a opět roztleskává lidi a to se mu daří v této písni dokonce dvakrát. Následuje opět odchod do šaten.

Ale další přídavek to jistí. Je to Fly On The Windscreen. Další skladba, kterou snad naprosto nikdo nečekal. Všechny troje klávesy jsou v provozu. Dave opět dole řádí a úplně vpravo se slovy “Kiss me” a s úsměvem na tváří zakončuje tuto píseň.
Poté se dole na pódiu objevují dvoje klávesy a za nimi vlevo Alan a vpravo Andy, Martin zůstává nahoře u prostředních kláves. Dave je také nahoře, sundává si sako a vše zakončuje s písní Everything Counts. Fanoušci v publiku roztahují transparent, kde jsou všichni čtyři vyobrazeni (i Dave ještě s krátkými vlasy). Dave na ně začíná okamžitě nadšeně ukazovat a pořvávat. Před úplným zakončením dřepí a vyzívá lidi ke zpěvu. Je to naprosto stejné jako přesně před pěti lety. Nakonec vykřikuje “THANK YOU, SEE YOU NEXT TIME”, tedy “D9ky a uvidíme se příště”. Skupina odchází do šaten a my víme, že všechny přídavky jsou již vyčerpány.

Pokud si chcete tyto písně připomenout skupina vydala v letech 1993/94 řadu živých verzí písní z tohoto turné, které se liší od Prahy opravdu minimálně, protože předem nahraný základ písní byl všude stejný. Teď nám nezbývá nic jiného než jen pevně věřit, že Dave dodrží, co slíbil.

2. červenec 1993 o 0:09 • Gabriel • Články

Diskuze

Uživatel: aleš

aleš      1   13. červenec 2014 o 7:46


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.