Depeche Mode Cz
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace




DEPECHE MODE - Spirit

Ilustrativní: DEPECHE MODE - Spirit

Asi se shodneme, když zde nejprve budu tvrdit, že si DEPECHE MODE stále udržují vysokou kvalitu současných produkcí a že jejich status nebyl za těch bezmála čtyřicet let nikdy nalomen. Jenže je tu jedno velké ALE, které se týká veškeré novější tvorby zveřejněné zhruba od období přelomu století.

Věhlasná kapela samozřejmě ztratila nezanedbatelnou část své skladatelské síly s odchodem Alana Wildera (v roce 1996), který byl vždy schopen přinést do skladeb, považovaných už dávno za globální celosvětové mega-hity, ono emotivní pnutí a jistou melodickou vynalézavost. V současnosti právě schopnost napsat písně jako „Enjoy The Silence“, „Personal Jesus“ nebo „Never Let Me Down Again“ Depešákům prostě chybí. Ne že by o to nestáli nebo by se vědomě snažili tvořit pocitovější a o dost monotónnější alba, jejichž vyznění mnohem více osciluje na hranici poklidné abstrakce a alternativci přijatelného, byť trochu nudného, synthy popu, ale prostě už onu hitovou dravost, tu schopnost zvýšit okamžitě v posluchači tep, v sobě nemají. Snahu udržet si alespoň špičkovou formu a také pověst kapely, jenž si vytvořila svůj osobitý styl a teritorium, jim však už nikdo nikdy neodpáře.

Novinka „Spirit“ poměrně plynule navazuje na dvě alba bezprostředně jí předcházející, zvláště spojitost s předchozí řadovkou „Delta Machine“ je myslím okamžitě patrná. O obou albech libujících si v post-moderním elektronickém vrnění lze však říct zejména kompromisní: nemusí pršet, jen když kape. Desky jsou to ostatně velmi dobře zvukově zpracované a Martin Gore stále ještě není úplně špatným skladatelem, takže se na každé dočkáme zhruba nějakých pěti, možná šesti vcelku zdařilých kousků. Jde převážně o ty hlomoznější písně, v některých případech umístěné na pozice singlů (v jiných případech navždy zapomenuté v proudu času), které by však v zlaté éře přelomu osmdesátých a devadesátých let vyzněly jako průměrná čísla.

Kapitolou samou pro sebe je znělý a po celé věky charismaticky působící hlas Davida Gahana, jedno z hlavních to poznávacích znamení hudby DEPECHE MODE. V něm má kapela skutečnou osobnost a nejinak je tomu i letos, kdy zmíněný zpěvák vyloženě posouvá i úplně banálně se ploužící songy do uspokojivého stavu. Pokud jste tedy nikdy (ani v poslední dekádě) neměli nejmenší problém s jejich hudbou, budete spokojeni i letos, ale tvrdit něco jako - pořád to tam je - vám tady nebudu. Pokud si však, stejně jako já, uvědomujete onen pokles skladatelské kvality, ke kterému došlo koncem devadesátých let a pak ještě jednou o deset let později, pak si stěží budete libovat v prohlášeních, jak ta nová deska DEPECHE MODE je skvělá. Není. A ani nikdy být nemůže, protože se jedná o nenápadnou hru na jistotu, kterou kapela nahrála snad jen z důvodu, že byl po několika letech znovu čas vyjet na světové turné.

Na albu se toho zajímavého děje opravdu velmi málo, a pokud vůbec něco, pak to rozhodně neobjevíte na první, na druhý a snad ani na třetí poslech. Když už jsme u těch výraznějších míst, pak singl „Where´s The Revolution“ je bezesporu nejvýraznější skladbou na desce. Co je to však platné, když tahle houpavá věc působí ve srovnání se šlágry osmdesátých a devadesátých let jaksi mátožně a určitě by jí onehdy nikdo nepovažoval za adepta na singl. Uspokojivě se jeví úvodní „Going Backwards“, která akcentuje současné taktiky Goreovců, neboť pozvolna plyne a namísto refrénové gradace dochází u ní spíše k repetetivnímu opakování, u kterého je onen nájezd k vyvrcholení sotva zaznamenatelný. Pořád jde ovšem v případě obou úvodních songů o to nejlepší, co „Spirit“ nakonec nabízí, protože většině skladeb vlastně ani není příliš dovoleno vykukovat z ulity. Konkurenci mají úvodní dvě písně snad jen v teskně ponuré baladě „Cover Me“, dravější „You Move“ nebo v romanticky zdobném valčíku „Poison Heart“. Špatně se nejeví ani dynamická „So Much Love“ s rovným electro-pulsem a vstupy kytarové akustiky nebo nostalgická „No More (This Is The Last Time)“, jenž má podobu jakési přímo nevyřčené rozlučky.

Na rovinu tedy tvrdím, že, i přes moderní vyznění a hodně pečlivé zpracování, je „Spirit“ v rovině skladatelské hodně průměrným albem, kterým DEPECHE MODE rozhodně nepřekvapili, natož aby někoho pozitivně zaskočili. Jedná se totiž o hru na jistotu, během které je třeba připomenout, že stejně jako v případě předchozího alba spíše zklamali. Ale protože jde o kapelu velmi slavnou, navíc dokonce i preferovanou lidmi s tzv. vytříbeným vkusem a přednostním právem se k těmto věcem vyjadřovat, tak se to asi možná nikde moc nedočtete, spíše to vidím na prohlášení nejrůznějších postaviček s otevřeným hledím (Elitáři a kavárenské vrány se dnes tváří jaksi slavnostně, ale nejsou těmi, kdo tuhle kapelu živí. Tato úloha už mnoho dekád patří armádě jejich černooděnců, ostatně tak jako je to u všech velkých, stadióny vyprodávajících kapel), že to ti DEPECHE MODE znovu dokázali.

Autor: Stray

19. březen 2017 o 14:45 • Články

Diskuze

Uživatel: Monte_404

Monte_404      1   3. duben 2017 o 14:06

Líbí se mi 4 věci:
1. redakce má koule (Dangerous?), že sem postne takovou recenzi.
2. to, že i web zaměřující se na jinou hudební scénu takovou recenzi vůbec napíše.
3. recenze jako taková (dobře a bez příkras napsané)
4. album Spirit samotné - i když některé vály prostě přeskakovat musím smile


Uživatel: Mobydick

Mobydick      2   4. duben 2017 o 8:16

Zoufale špatná recenze.  Ne snad pro alibismem zavánějící hodnocení, ale pro zjevnou neschopnost a nebo hůř, neochotu vnímat a chápat. Autorovi bych vzkázal, že jsem měl s poslední tvorbou DM nejeden problém. Spirit dokázal všechny moje obavy rozmetat na kousky tak, jak jsem se už ani neodvážil doufat. Nebudu hodnotit jednotlivé písně, ale můžu s čistým svědomím prohlásit, že miluju všechny, což jsem tedy u posledních desek rozhodně říct nemohl. Ve Spiritu se zračí více muzikantská, než technická vyspělost. Více emocionální, než chladně profesionální rovina. Při poslechu jsem zažíval pocity, které mi DM nedopřáli už drahně let a ve fan zápalu jsem to sváděl sám na sebe, že jich už s věkem nejsem schopen smile Jsem. Oni jsou… Osobně řadím Spirit mezi osobních TOP 5 tvorby Depeche Mode.


Uživatel: Monument

Monument      3   4. duben 2017 o 19:07

Naprosty souhlas s Mobydickem!
Jsem velky kritik novodobe ery Depeche Mode, za nejslabsi kousky povazuji Delta Machine. Po prvnim poslechu WTR jsem ani v nic jinem neveril, ze se letos nic nezmeni. Opak je pravdou. Spirit je podle meho nazoru jejich nejlepsi album od roku 97 (lepsi nez Ultra). A mozna bych sel jeste vys nez jen TOP 5.


Uživatel: Mobydick

Mobydick      4   4. duben 2017 o 19:55

Monument: Mám radost když to někdo vidí stejně. Jen s WTR jsem byl optimističtější, než ty. I když jo, taky tam bylo něco, co mě na Deltu vázalo, ale zároveň to bylo jako by Delta nějak hrála, nějak neutrálně, pro někoho progresivně hlučela, zatímco WTR i přes podobný zvuk, se tak nějak elegantně vlnila, houpala… Že bude nakonec z celého alba Deltě zdaleka nejblíž, to beru jako obrovské plus i přesto a nebo právě proto, že jsem Deltu nemusel. WTR si naplno plní roli singlu a nezpůsobila fanouškům takový šok, jako zbytek desky. Podle mě chytrý a klasický tah kapely i když tentokrát trochu jinak, než bývalo zvykem. Spirit je famózní a WTR chápu jako ETS Spiritu. Je pro všechny DM pozitivní, je trochu poplatný době zvukem i sdělením a zároveň je pořád strašně fajn. A hlavně - dokonale mlží, mystifikuje a zatajuje ty opravdu velké věci, které se mají udát na zbytku desky wink


Uživatel: felis sapiens

felis sapiens      5   6. duben 2017 o 12:18

Chlapci ja k tomu asi nemám čo dodať. Snád´len že ja ani tie Gorove komatózy nepreskakujem,lebo sú jednoducho dobré. Autor recenzie nemá ten správny depešácky cit, DM nie je nejaká obyčajná hudba. Ale je na druhej strane správne že dali aj takú recenziu, v rámci vyváženia,nech nevyzeráme ako nejakí nekritickí fanatici:)


Uživatel: Federman

Federman      6   6. duben 2017 o 13:34

Take si myslim, ze vubec neni na skodu uvest takovouto recezi i tady.

Ve Spiritu se zračí více muzikantská, než technická vyspělost.

Asi, nebo spis urcite na tom co pises neco bude, ale nerikas si kolikrat to co ja, ze Spirit je proste hlavne lepsi proto, protoze lip zni ? Zminky o tom, ze mel za pultem sedet zase Hilier ve me vyvolaly zdeseni a predstavy, ze bychom prave my dva nad kapelou definitivne zlomili jiz tak nalomenou hul ?
Vzdy si rikam, jak by dopadlo tohle nebo tohle. Mel by Spirit svoji nadhernou Cover me dohravku, kde se sice jen na par minut, ale zretelne zjevuje Alan ? Mluvilo by se i presto o Spiritu jako o albu, ktere sice tak dobre nezni, ale je hudebne vyspele ?


Uživatel: Mobydick

Mobydick      7   6. duben 2017 o 14:18

Federman: Upřímně, nemyslím. Na Spiritu slyším opět mnohem víc hudby, než nemuzikálních skřeků. Vlastně mi přijde jako mnohem konzervativnější deska, než Hillierova trilogie a osobně mám pocit, že se při tvůrčím procesu řešilo něco ještě klíčovějšího, než zvuk. Když člověk slyší Martina posledního desetiletí, když si přečte, co Martin poslouchá, tak zjišťuje, že už trochu ujel. Zamiloval se do svých mašinek a jako by toužil po tom skládat díla z pokud možno co nejvíce disharmonických ingrediencí a jedinou nosnou silou, která ještě držela vše obstojně pohromadě, byl samotný základ písně, které naštěstí tvořit nezapomněl. Teď je základ písně opět silný, ale harmonické prvky, tedy ty, co posluchače hladí a drží v pozornosti a posouvají ho k dalšímu objevování, jsou čarovné. I ty nemuzikální prvky jsou stále přítomny, ale hrajou kompars, což je dělá jen atraktivnějšími. Tolik můj pohled wink


Uživatel: Viki DM

Viki DM      8   20. duben 2017 o 7:44

Za mě je článek perfektní a vystihuje přesně i mé pocity z nového alba.
Je dobře, že na fóru byl dán prostor i druhe straně. Nechápu kolegu Mobydicka proč je tak útočný a nebere ohledy na odlišné názory než ty jeho. Od toho je snad fórum, že se tu vyjadřují různé pocity, postřehy na tvorbu skupiny. Každý hudbu vnímá jinak a každému se může zamlouvat něco jiného.


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.