Depeche Mode Cz
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace




Knížka - MUTE a Visual Document From 1978 - >TOMORROW

Ilustrativní: Knížka - MUTE a Visual Document From 1978 - >TOMORROW

Protože vydavatelství Mute Records slaví v letošním roce 40. narozeniny od založení, vychází několik vzpomínkových relikvií. Mezi tyto relikvie patří knížka pojmenovaná “Mute vizuální dokument od roku 1978 až po zítřek”.

 

Je to krásně zpracovaná a unikátně vázaná kniha, která mapuje historii vydavatelství Mute prostřednictvím kolekce uměleckých návrhů obalů desek.
Kniha je něco jako kronikou vizuálů, občas popisuje i vznik, většinou však výsledek umělecké práce s jednotlivými komentáři a dobovými fotografiemi pestré škály umělců stáje Mute Records. Někdy jsou zachyceny i kompletní umělecké práce k vybranému singlu, jindy je doložena korespondence s vydavatelstvím.Linie příběhu Depeche Mode se táhne napříč celou knížkou, což plně odpovídá jejich roli pro vydavatelství. V první polovině 80. let měl Daniel Miller natolik významný vliv na hudební i zvukové směřování DM, že byl téměř označován za “pátého” člena DM. Také mladým a nezkušeným klukům z DM na počátku jejich kariéry suploval roli “zkušeného otce” v businessu.Knížka by neměla chybět v knihovničce žádného skalního fanouška Depeche Mode, přestože se velkou mírou věnuje i dalším umělcům.
Vladimír Kyša

DMshop - Knížka MUTE a Visual Document From


“Viděl jsem elektronickou hudbu více punkovou, než punk samotný. Nemuseli jste se učit žádné akordy, prostě jste stiskli klávesu na keyboardu a z něho vyšel zajímavý zvuk” Daniel Miller
MUTE - Vydavatelství, které vzniklo náhodou

Myšlenka toho, že bych dal dohromady svojí vlastní nahrávací společnost, se mě zmocnila na konci punkové éry. Jako spousty lidí z mé generace jsem byl inspirovaný samotný hrubým surovým hlukem, přístupem a etosem punku. Hudba samotná mě ne vždy tak zajímala, přestože jsem miloval tu energii. Byla pro mě spíše ničím konzervativní. To se změnilo ve chvíli, kdy jsem si uvědomil myšlenku že můžu dělat hudbu bez toho, abych byl virtuózní hudebník.

Jako puberťák jsem byl absolutně posedlý hudbou. Kromě hraní na kytaru (to mi šlo špatně) a saxofonu (to mi šlo ještě hůře) ve školní bluesové kapele, jsem vyrůstal a měl jsem pouze velmi omezené hudební základy. Bylo to až během doby, kdy jsem s studoval uměleckou školu na konci šedesátých let. Tehdy jsem se začal zajímat o myšlenku experimentování s elektronickým zvukem. V té době vycházelo spousty zajímavé muziky a já začal sledovat umělce z Německa jako byly Can, Amon Duul II, Neu! a Kraftwerk. Přestože dobře experimentovali s rozličnými zvuky, hudební tisk tyto skupiny označoval příšerným názvem “krautrock”.

Největší problém pro někoho, kdo chtěl dělat elektronickou hudbu v té době, bylo vybavení, které bylo naprosto nedostupné a strašně drahé. Nebo jste museli být alespoň dostatečně zdatní na to, abyste si ho postavili sami. Teprve ve chvíli, kdy japonské společností jako Korg a Roland začali vyrábět syntetizéry, mohli lidé jako já začít přemýšlet o tom, že by si je pořídili.

Viděl jsem elektronickou hudbu více punkovou, než punk samotný. Nemuseli jste se učit žádné akordy, prostě jste stiskli klávesu na keyboardu a z něho vyšel zajímavý zvuk. Začátkem roku 1978 jsem doma nahrál dvě skladby na levné klávesy Korg 700S, které jsem koupil v bazaru a na čtyřstopý páskový magnetofon. To všem jsem rozložil v domě své matky v Decoy Avenue v severozápadním Londýně, kde jsem v tu dobu bydlel a nahrál jsem svůj první singl. Nazval jsem ho “The Normal” a chtěl jsem, aby to bylo něco jako jednorázový experiment. Chtěl jsem si vyzkoušet nechat vylisovat 500 kopii této nahr&aac ute;vky. Jako název pro nahrávací společnost jsem zvolil Mute, což bylo slovo, které se mi dostalo do podvědomí, během mé práce při stříhání filmů. “TVOD / Warm Leatherette” byl vydaný v dubnu 1978 a překvapivě dostal velký prostor v nočním čase v rádiích a sklidnil pozitivní ohlas v tisku. Během 3 měsíců jsem prodal 15 000 kopií. Desku distribuovaly Rough Trade.

Poštou jsem začal dostávat demo pásky zaslané do Mute Records na Decoy Avenue (od této doby se tu po několik následujících let začali objevovat před prahem domu mé matky Depeche Mode fanoušci z celého světa, což se jí líbilo). V té době jsem vůbec neuvažoval o založení vydavatelství a vůbec se mi nelíbilo, co mi chodilo za hudbu. To se změnilo až mě představili Franku Toveymu neboli Fadu Gadgetovi, jak si sám sobě říkal. Byl jsem z něj úplně odvařený, z jeho nahrávek z domácího studia a úplně jsem se naladil na jeho hudbu a texty. Navrhl jsem mu, “pojďme do studia nahrát dvě skladby.” Vydali j sme “Back to Nature” jako singl. To byl vlastně začátek Mute Records jako skutečné nahrávací společnosti. První dva roky jsme vydávali pouze singly, dokud nás nenavštívila německá skupina Deutsch Amerikanische Freundschaft. V roce 1980 jsme zajeli do Kolýna nad Rýnem, kde jsme nahráli první Mute album s legendárním producentem Conny Plankem.

Depeche Mode jsem poprvé viděl koncem v roce 1980. Byli předskupinou Fad Gadgetovi v hospodě Bridge House v Canning Town. Dohodli jsme se, že uděláme singl a potřásli jsme si rukou.



Vydání prvních dvou Depeche Mode singlů v roce 1981, nás jako vydavatelství vneslo do skutečného komerčního světa. Hráli “New Life” v Top of the Pops a jejich album “Speak & Spell” se dostalo v britské hitparádě do první desítky. Přestože Vince Clarke, který napsal většinu skladeb téměř okamžitě odešel, oni se dále rozvíjeli a stali se jednou z nejvýznamnějších skupin své generace. Nedlouho poté Yazoo, první z Vinceho dalších projektů, nám dal album, které dosáhlo příčky číslo jedna v britském žebříčku.

V prvních nahrávkách mého vydavatelství se promítal můj osobní zájem o elektroniku a experimentování s hudbou následně se nahrávky vyvíjeli velmi pestrým směrem.

Vytvořili jsme také společná vydavatelství s některými dalšími úzce zaměřenými vydavatelstvími. Bylo to například Blast First, které licencovali americké skupiny jako Sonic Youth a Dinosaurus Jr. V té době jsme také spoluvytvořili Rhythm King inspirovaný hausovou hudbou, která se v Británii začala objevovat z Chicaga, Detroitu a New Yorku. Vydali jsme také umělce z britských hitparád jako S-Express a Bomb the Bass. Založili jsme naše vlastní Novamute vydavatelství specializované na techno, které představilo umělce jako Plastikman a Speedy J. V poslední době jsme také zabrouzdali do světa technologie a vyrobili jsme pár kapesních Mute syntez&aacut e;torů. Tohle je oblast, které bych se chtěl věnovat do budoucna.

Když jsem poprvé dostal myšlenku, že by mohla vzniknout tato kniha, bylo naprosto jasné, že by to neměla být standardní životopisná kniha, ale spíše něco, co by ukazovalo vizuální příběh našeho vydavatelství skrz všechny návrhy, umělecké práce, fotografie a obaly. To mi to dávalo perfektní smysl. Přestože Mute je vše, co jsem popsal, ale především hudba, způsob jakým jsou umělci i nahrávky prezentovány pro nás vždy bylo velmi důležitou součástí práce našeho vydavatelství.

Od úplného počátku mi bylo jasné, že bych se chtěl vyhnout ucelenému pohledu Mute. To protože většina našich umělců má jasnou představu o tom, jak chtějí být prezentování a někteří si dokonce drží stoprocentní kontrolu nad svým designem a fotografiemi. A to je to, co jsme vždy podporovali. U ostatních jsme vždy pracovali s vynikajícími designéry a fotografy jako Anton Corbijn, Brian Griffin, Peter Saville a Adrian Shaughnessy.

Mute Records nyní slaví 40 let, což vůbec není špatné na vydavatelství, které vzniklo úplně náhodou. A do budoucna ? No, zatím nemám žádné plány na to jít do důchodu …

Daniel Miller, Londýn

18. září 2018 o 11:21 • dmf • Články

Diskuze

Uživatel: Ada_DM

Ada_DM      1   19. září 2018 o 9:46

kniha vypadá zaujímavo už na prvý pohlad a iste bude obohatením nejednej knihovničky wink


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.