30 let od vydání Violator - 2. část

Další skladby ale během nahrávání nepostupovaly tak rychlým a překotným skokem. Dave Gahan se poprvé pokusil nabídnout svou vlastní skladbu, kterou napsal společně s Darylem Bamontem pojmenovanou Love and Trust.

Ale během práce ve studiu o ní ostatní neprojevovali  v kapele žádný zájem, a Dave nehodlal nikoho nutit, a tak se stáhnul. Velmi dlouho byla rozpracovaná píseň Policy Of Truth. Alan Wilder vzpomíná: „Trvalo nám celou věčnost, než jsme konečně našli základní rytmus, který by opravdu ladil. V jednu chvíli jsme to dokonce zkoušeli s flétnou.“ Policy Of Truth byla také velmi obtížná pro finální mix a Kevorkian ji věnoval nekonečně mnoho hodin, než všichni byli skutečně spokojeni s tím, jak to zní. Martin Gore o Kevorkianovu pracovním nasazení říká: „Francois byl takový pedant. A to úplně ve všem co dělal. Často zmizel ve studiu, ukrytý v rohu, pěkně se sluchátky na uších a pracoval takto celé dva dny. To bylo strašně frustrující, opravdu velmi, velmi hrozné, protože jsme neslyšeli, co vlastně dělá. Samozřejmě, že když jsme to potom po těch dvou dnech slyšeli, tak bylo hned zřejmé, jak hodnotné to bylo.“

Kevorkianův zvláštní přístup zaujal i Alana Wildera: „Byl hlasitý, paličatý a náladový. Nikdy jsme nebrali jeho nervozitu příliš vážně a dělali si z něj trochu legraci.“ Tím trochu legraci myslím Alan takovou jemnou provokaci. Členové kapely totiž usoudili, že Kevorkian je podobný britské oštěpařce Fatimě Whitebread, která rok předtím získala stříbrnou medaili na olympijských hrách v Soulu a myslím, že každý kdo si ji pamatuje anebo si vyhledá její fotografii z tohoto období, bude tak trochu překvapen, že nesoutěžila spíš ve stejné kategorii s Honzou Železným. No aby Francois měl ze své domnělé podoby s oštěpařkou větší radost, tak se znenadání a to ještě na Kevorkianově oblíbeném místečku objevil vylepený plakát s jejím portrétem. Popudlivý, nervózní Kevorkian z toho neměl vůbec radost, Modes o to větší. Francois ale byl především velký umělec a jeho perfekcionismus, na něm obdivoval i takový perfekcionista, jakým býval ve svých nejlepších letech Alan Wilder.

Fatima Whitebread

Francois Kevorkian

Kapela si v Dánsku najala nového spolupracovníka, místního multiinstrumentalistu Nilse Tuxena, aby nahrál pedálovou steel kytaru na rozpracovanou píseň Clean. Když se práce začala dařit, objevil se problém. Andy Fletcher prožíval silné deprese. Ty ho ve slabé formě trápili už více než deset let. Ale v Dánsku prožíval naprostá muka: „Seděl ve studiu a naříkal. Měl protažený obličej, vstal a šoural se ke dveřím jako stařec. Když tohle zase jednou udělal, tak jsme se na sebe podívali a vyprskli jsme smíchy, tohle přece nemůže myslet vážně, říkali jsme si. Neměli jsme potuchy, že má deprese.“ vzpomíná Fletcherův nejlepší přítel Martin Gore. V polovině osmdesátých let zemřela Fletcherova sestra Karen na rakovinu žaludku a zůstal po ní manžel s dítětem. To mělo silný vliv na Fletcherův stav. Bylo to jako iniciátor jeho zhoršeného stavu. Bědoval, že má také rakovinu. Gore: „Říkali jsme mu, že je to nesmysl a posílali ho k lékaři. Dva lékaři mu potvrdili, že je zdravotně v pořádku. To ho vůbec neuklidnilo. Fletcher se odebral na soukromou kliniku The Priory, zaměřenou na psychická onemocnění se sídlem v západním Londýně. To místo bylo nemocnicí již od roku 1867, ale Andrew Fletcherovi příliš nepomohlo. Strávil tam čtyři týdny, potkal se zde s Lolem Tolhurstem z The Cure, který trpěl podobnými problémy. Dave Gahan: „Tohle mělo na nás velký vliv. Fletch nám chyběl. Nikoliv po hudební či tvůrčí stránce, ale rozhodně jsme o něj měli velké obavy.“ Práce na desce, ale přesto nebo právě proto, pokračovala mnohem rychleji.

Alan Wilder měl pocit, že to bylo díky tomu, že už se nemuseli zdržovat Fletcherovým psychickým stavem. „Svým způsobem, nám jeho odjezd pomohl, protože už jsme se nemuseli zabývat něčími osobními problémy.“ A skutečně, během dánské části nahrávání, dokončili téměř osm skladeb. To byl velký pokrok oproti lenivému způsobu práce v Itálii. Předtím, než se v září Depeche Mode přesunuli do Crouch End v severním Londýně, přesněji do studia The Church, které v té době vlastnil Dave Stewart z kapely Eurythmics (a v současnosti zpěvák David Gray), byl vydán 23. singl skupiny. Jak legendárním se stane, neměl nikdo v tu chvíli ani ponětí.

Personal Jesus, byl vybrán skupinou jako první pilotní singl nikoliv proto, že by byl nejlepší písní, ale protože byl velmi odlišný. Byl vůbec první skladbou kapely, kde dominantní roli převzala kytara a byl také singlem, který provokoval už svým názvem a textem. Provokoval svou marketingovou kampaní, svým videoklipem, dokonce i hanbatou fotografií v bookletu. Ještě před vydáním se v londýnském tisku objevil inzerát, který na černém podkladě obsahoval text - Your own, Personal Jesus - a pod tím jen telefonní číslo (01) 675 2277. Inzerát byl umístěn vedle běžných inzercí, anoncující různá školení, nabídky práce, ale také se ocitl vedle inzerce různých zoufalců, žádajících například finanční výpomoc. Pokud vzal někdo inzerát na vlastního osobního Ježíše vážně a na telefonní číslo zavolal, slyšel ve svém sluchátku ukázku nové skladby Depeche Mode. Velmi dobrý marketingový tah byl ale některými tiskovinami bojkotován, protože se jim inzerát zdál jako rouhání. O tom, že například Aberdeen Evening News a Nottingham Evening Post vyřadili a zakázali reklamu na Personal Jesus, informoval New Musical Express už 26. srpna. No a jak je známo, zákaz většinou funguje jako ta nejlepší reklama.

Víkend před vydáním singlu tehdy ještě opravdu hudební televize MTV odvysílala videoklip a pozdvižení kolem Depeche Mode se dostalo na novou úroveň. Anton Corbijn, ve španělském westernovém městečku, natočil svůj první nečernobílý klip pro Depeche Mode. Gorea, Gahana, Fletchera a Wildera navlékl do stylových kovbojských obleků. Depeche Mode v klipu přijíždějí do místního bordelu, kde už jsou netrpělivě očekáváni Depeche Mode lehkými děvami. Nevěstinec v kombinaci se slovem Ježíš v textu, vypadal pro mnohé dost nepatřičně, ne tak pro Corbijna. Jenže celkem překvapivě americká stanice MTV měla problém s něčím jiným. Cenzor nechal vystřihnout z videoklipu záběr na koňský zadek. Martin Gore k tomu se smíchem říká: „Stalo se to, když byl klip rozeslán do televizních stanic. MTV protestovala proti záběru na koňské pozadí, ve chvíli kdy v písni zní to hluboké dýchání. Nevím, zda se Anton Corbijn pokoušel být úmyslně perverzní, ale mám pocit, že v tomto případě šlo spíš o náhodu. Tihle lidé z televize nahlížejí na věci dost divně!“ Naprosto s ním souhlasil i Alan Wilder: „Zadky jsou pro americkou televizi nepřijatelné. Je ale v pořádku, když někomu vystřelíš mozek. Nedokážu vysvětlit, co se děje v hlavách cenzorů. Paradox cenzury spočívá v tom, že většinou přesně ta věc, kterou chtějí potlačit, přinese největší popularitu.“

Problém s klipem měl, ale i jeden ze členů, nikoliv z jeho výsledné podoby, ale ze samotného natáčení. Ve spalujícím horku se stal totiž obětí žertíků svých kolegů už v té době labilní Andrew Fletcher. Celý den mu ve spalujícím horku všichni namlouvali, že ho čeká jízda na koni, a on se jen zoufale bránil: „Ne ne, já nemohu jezdit na koni, nemohu.“ Zlomyslní spoluhráči a jejich spolupracovníci ho uklidňovali, že kůň je velmi klidný, sice velký ale bude v pohodě. Což Fletchera ještě více zneklidnilo. Ve videoklipu se nakonec objevuje na houpacím koníkovi. Přesto měl dle svých vlastních slov opravdu strach a totálně zkažený celý den.

Krásného dne 29. srpna 1989 byl singl Personal Jesus oficiálně vydán. Obal singlu navrhl Corbijn jako kříž tvořený modrou horizontální a černou vertikální částí. Více rozruchu, ale přinesla zadní část obalu, na kterém se objevili členové kapely a vždy, v závislosti na nosiči, měl jeden z nich v náruči nahou dívku. Na 7" vinylu Martin Gore, na 12" vinylu David Gahan, na kazetě Andrew Fletcher a na CD Alan Wilder. „Bylo to trochu trapné. Té dívce bylo 17 let a byla velmi stydlivá.“ zpovídal se Alan Wilder. Mnoho otázek vzbuzoval text skladby samotné: „Text Personal Jesus mne napadl při čtení knihy od Priscilly Presley s názvem Elvis and Me. Pro ni byl Elvis zosobněný Ježíš, ta skladba je právě o bytí Ježíšem pro někoho jiného, někoho komu dáváš péči a naději. Elvis byl její muž a mentor, a bylo to přesně tak, jak se to často stává v milostných vztazích, jak něčí srdce je jako Bůh, v jistém smyslu. My lidé hrajeme tyhle „božské“ role pro jiné, ale nikdo není dokonalý, takže to není příliš vyvážené, že?“ objasňuje svou myšlenku Martin Gore. Singl Personal Jesus se krátce po vydání dostal na 13. pozici v britské singlové hitparádě. V americkém singlovém žebříčku Billboard Chart se velmi pozvolna vyšplhal na 28. místo.

Dave Gahan: „Personal Jesus se dostal do US Top 30 až šest měsíců po vydání. A to se ho předtím než jej začala hrát velká americká rádia, prodalo půl miliónu kopií.“ Skladba se velmi rychle stala hitem amerických alternativních rádií a v amerických klubech. Elektroboogie s výraznými bicími a jednoduchým chytlavým kytarovým rifem doslova posunulo Depeche Mode do nové dimenze. Následně vydaný pětiskladbový 12“ vinyl se dokonce stal, díky velkému úspěchu kapely u alternativně zaměřeného amerického publika, nejprodávanějším 12“ singlem v historii mamutí společnosti Warner Bros. Prodával se lépe než stejné formáty amerických superhvězd Madonny či Prince. Neuvěřitelné! To Dave Gahan později komentoval veseleji: „Vydali jsme 12“ singl Personal Jesus, dlouho před vydáním alba a ještě před tím než šel singl do komerčních rádií, tak zaznamenal obrovský úspěch, obzvlášť v Americe. Prodalo se jej nakonec přes milion kusů, což bylo obrovské množství, do té doby něco neslýchaného,“ rekapituloval zpěvák v roce 2007.

Tím jak rostla proslulost nového hitu Depeche Mode, dostal se na přetřes opětovně význam textu skladby, který si většina lidí, i přes Goreovo vysvětlení o inspiraci, vyložila po svém. Pro někoho to byla skladba o televizních evangelistech, tolik rozšířené americké formě duchovních, pro jiné obyčejné rouhání, které by okamžitě mělo být odstraněno z vysílání a pro jiné naopak ryzí náboženská skladba, jak vytržená z Evangelia. „Slyšel jsem asi 10 výkladů textu,“ pronesl k tomu Andrew Fletcher. „Náš problém je, že jsme nikdy nebyli zakázáni, jen přesunuti do pozdních večerních hodin. Měli jsme pár problémů s Personal Jesus, ale v Americe to vzali jako poctu náboženství. Zdá se, že lze přijít s čímkoliv, pokud to má pěknou popovou melodii,“ smál se Gore v rozhovoru pro NME. „Každý si musí sám rozmyslet, kde bere sílu k životu nebo v co chce věřit. U mne to nemá nic společného s náboženstvím. Nejsem duchovní kněz a ani jím nechci být," osvětlil Gore pro změnu německým novinářům.

Popularita kapely ve Spojených státech rostla tak, že moderátoři komerčních i alternativních rádií, byli neustále bombardováni dotazy, proč nehrají další věci od Depeche Mode. A tak se do Billboard hitparády alternativních rádií vedle Personal Jesus jenž dosáhlo na 3. pozici, vmáčkla i b-strana singlu, skladba Dangerous a to na 13. místo. V kontinentální Evropě si Personal Jesus nejlépe vedl v Itálii, kde v singlové hitparádě dosáhl na čtvrté místo a v Německu byl pátý.

Kapela se mezitím ocitla dle plánu v Londýně a to i s prozatím uzdraveným Fletcherem. Všichni se plně soustředili na nahrávání a tak před finálním mixem desky, stále ještě neměli ani název alba. V Londýně probíhalo z větší části dokončování písní, a také práce na skladbách, které kapela zamýšlela jako b-strany. Mnoha změnami a úpravami procházely skladby Policy Of Truth a Clean. U písně Clean se kapele stále nedařilo získat správně delay effect u basové linky a tak ji dokončila až těsně před mixáží. Práce ve studiu ale byla enormně kreativní s mnoha experimentováními. Alan Wilder vysvětluje, jak se podařilo docílit úvodní melodie u Policy Of Truth: „Je to pár akordů nasamplovaných z kytary, vložených do smyčky a přehraných na syntezátoru. Smyčka tomu dala ten správný vibrační efekt.“ Legendární a kapelou velmi oblíbený monofonní analogový syntezátor Minimoog našel uplatnění i na nové desce, v kombinaci s ARP 2600 je zodpovědný za chytlavé basové linky v Halo a World In My Eyes. Jak se závěrečné práce na mixu blížily ke konci, tak Depeche Mode nahráli v Londýně ještě instrumentální kompozice Memphisto, Sibeling a Kaleid, a také dvě skladby s Gahanovým vokálem Sea Of Sin a Happiest Girl. Kapela společně s Floodem ale jednohlasně rozhodla o jejich nezařazení na album a počítala s nimi jako s b-stranami singlů.

Francois Kevorkian ve studiu The Church pracoval na různých remixech, kterými Depeche Mode hodlali naplnit singly, ale album už bylo kompletní, stejně jako remixy dalšího singlu. V The Church byl pod vedením zvukového inženýra nahrán Harmonium mix skladby Enjoy The Silence, který byl velmi blízko tomu, jak znělo původní Goreho demo této písně. U singlové a albové verze Enjoy The Silence se Danielovi Millerovi Kevorkianův mix, na kterém Francois alias Fatima pracoval společně s Wilderem, příliš nezdál. A tak se Daniel rozhodl namíchat druhý singl sám. Alan Wilder se tomu po letech usmívá: „Osobně si nemyslím, že by na tom původním mixu Enjoy The Silence bylo něco špatně. Zvuk kytary byl v pohodě a zvuk celé skladby je takový jiskrnější. Daniel byl posedlý vlastním mixem a měl pocit, že skladba potřebuje zesílit a že by to dokázal lépe. Dali jsme mu volnou ruku a po 2-3 pokusech jsme se shodli na tom, že jeho mix je vhodný na 7” verzi. Netlačil na nás, ale myslím, že bychom byli spokojení i s původním mixem. Je legrační, že jeden z našich nejúspěšnějších singlů má jeden z nejplošších, nejmonotónnějších zvukových mixů s bicí smyčkou, která zní jak lepkavý karamelový puding.“

Nakonec mix alba a všech potřebných remixů, kapela ve spolupráci s Kevorkianem, Floodem, Millerem a zvukovými inženýry zvládla do prosince. 7“ mix Enjoy The Silence Miller připravoval v londýnském Master Rocks Studios spolu s Philem Leggem. Remixy některých skladeb, které se kapela rozhodla použít později, připravil Kevorkian až za pár týdnů ve svém soukromém studiu The Axis v New Yorku.

V prosinci, kdy už album bylo téměř hotovo, napadl Gorea konečně název alba: „Během závěrečného mixu hotových písní, mi došlo, že jsme pracovali s texty, které posluchače doslova chytnou a proto Violator (Násilník). A je to takový heavy metalový titul, v té nejextrémnější formě, ale pochybuji, že každý to pochopí jako vtip, podobně jsme už narazili s Music For The Masses,“ smál se Gore.

POKRAČOVÁNÍ BRZY