Depeche Mode Czechia
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace



Depeche Mode Czechia

40 let od vydání People Are People

Ilustrativní: 40 let od vydání People Are People

Jedna z ohromujících skladeb Depeche Mode, jejich první skutečný hit v Evropě i v Americe slaví 40. narozeniny.

Gareth Jones vzpomíná: „Martin udělal demo pro People Are People - bylo to také poprvé, co kapela absolvovala předprodukční session - a to obsahoval jeden ambientní zvuk, který nahrál walkmanem v letadle; trochu smíchu a hluku. Nahrál to do smyčky na demo a my jsme se rozhodli, že ten zvuk nějak obnovíme, ale bylo nemožné ho obnovit, protože to byl "nalezený zvuk", plný textury a rytmu, takže jsme nakonec použili to, co bylo na demu. Dneska už si o tom nikdo nic nemyslí - nalezené zvuky se používají pořád - ale tehdy to pro nás byl trochu průlom. Všechna dema byla hodně lo-fi, nahraná na čtyřstopý pásek nebo tak něco, přesto v emulátoru nějakým způsobem stále existoval malý útržek tohoto zvuku, který se stal velkou součástí refrénu. Pamatuji si to velmi jasně, protože nastal okamžik zmatku, kdy jsme si říkali: "Jak to znovu vytvoříme?" A pak jsme si najednou uvědomili, že to nemusíme znovu vytvářet, že to prostě použijeme.“

 

 

První dvě skladby, na kterých se započalo s pracemi, byly: People Are People, kterou napsal Martin L. Gore, druhou písní byla In Your Memory, od Alana Wildera. Již prvním poslechu People Are People zněla jako správná píseň pro první singl. „Jednoduše jsme stiskly play, běželo to a každý si to prozpěvoval. Vypadalo to, že bude znít skvěle, dokonce ještě před tím, než jsme to nahráli načisto,“ říká Daniel Miller. Ten nakoupil Synclavier, a to kapele otevřelo nové možnosti samplování. Dave Gahan vzpomínal: „Technologie se pohybovaly kupředu velmi rychle a my jsme toho využívali. Myšlenka vytváření nového zvuku, který nikdo předtím neslyšel, to bylo to, co nás velmi zajímalo. Nálada toho zvuku, který jsme vytvořili, se stala vzorem pro směřování celé skladby.“

Daniel Miller na členy kapely tlačil, snažil se je přimět k aktivní spolupráci. Dokonce se rozčílil na Fletchera, když díky jeho a Goreho klukovině málem došlo k poškození jednoho z přístrojů. Fletcher se snažil incident v rozhovoru pro Record Mirror nejprve trochu mírnit: „Samozřejmě, že nešlo o pěstní souboj, spíše o handrkování. Taková hloupost, ke které došlo pozdě v noci.“ Po chvíli dodává: „Téměř jsem měl chuť ze skupiny odejít." Gore to pro jistotu objasňuje: „S Andym jsme trošku šaškovali. Zkoušeli jsme prvky sebeobrany, bohužel velmi blízko Danielova vybavení. Když to Daniel spatřil, úplně zuřil. Tedy klidně opravdu nepůsobil."

Nakonec se vše uklidnilo a nahrávání singlu mohlo pokračovat. Protože bylo jisté, že ve studiu zůstanou Depeche Mode až do léta, bylo důležité vydat singl co nejdříve. Když nahrávku dokončili, neskrývali nadšení. Skladba v sobě měla prvky industriálu, taneční rozměr a velmi chytlavý refrén Gareth Jones se usmívá a vypráví: „Akustika v People Are People a zvuk těch úderů a toho všeho co to vyplňuje, to je zvuk z místností. Ty údery jsou z okolí Hansa Studia. O tři poschodí níže zachycené basové bicí, bubínek z prvního patra, další z místnosti nad ním. Celá ta budova se třásla.“

 

Alan Wilder okamžitě přikyvuje: „To byla pořádně hlasitě znějící nahrávka, vlastně úplně nejvíc v tomto smyslu. Nejhlasitější, kterou jsme kdy udělali.“ 12. března je na evropský i americký trh doručen singl People Are People. Video kapela natáčela s Clivem Richardsonem. Klip se odehrává na křižníku HMS Belfast, toho času již ve výslužbě. Křižník v té době sloužil především jako muzeum a a byl ukotven na Temži. Členové skupiny v rytmu hudby provádějí údery do různých částí plavidla. Mezi to jsou vloženy budovatelské černobílé záběry ze socialistického bloku a válečné obrazy. Video je natočeno ve dvou verzích. Jedno pro 7“ mix písně, druhé pro sedmiminutový Different Mix.

Gareth Jones: „Každý si myslel, že je to naprosto úžasný track poloviny osmdesátých let. Neříkám, že to byl Martinův nejlepší song, ale pro ten účel, který měl, to byl v té době ohromující počin. Myslím, že se mu podařilo zachytit vše důležité v jedné skladbě. A také, podle mě, bylo k této písni natočeno povedené video, pěkně industriální, na bojové lodi. Odráželo výstižným způsobem, jak jsme zkoušeli sestavit zvuk celé skladby a jak jsme ji nahrávali.“

Na 12“ limitovaném singlu se ještě nachází remix od Adriana Sherwooda, jednoho z nejznámějších producentů a remixerů té doby. Wilder o něm říká: „Jeho práce považuji vždy buď za trefu do černého, nebo absolutní omyl. Má tendenci svou prací buď inspirovat, nebo způsobit totální pohromu, a to dokáže jedním mixem současně. Pamatuji si, když Sherwood přišel do studií Hansa kvůli mixování, tak spolu se svým vybavením požadoval celou krabici pojistek. Jejich mikrofon je vyhazoval každých 5 minut.“

Adrian Sherwood připravil remixovou úpravu On-USound Mix, a zároveň pod názvem Are People People? vytvořil jeden z nejbizarnějších remixů v historii hudby vůbec (remix byl umístěn na americké vydání následujícího singlu). In Your Memory byla remixována samotným jejím autorem, remix Slik Mix odkazuje na přezdívku Alana Wildera. Singl zaznamenal obrovský úspěch. Jen díky tomu, že bylo v inkriminovaném týdnu zrušeno vysílání Top Of The Pops - díky stávce zaměstnanců televize BBC -nedosáhl v Británii na úplný vrchol, ke kterému píseň naprosto jistě a postupně směřovala. V budoucnu se většinou všechny singly Depeche Mode dostanou v Británii (ale i jinde ve světě) nejvýše hned v prvním týdnu. To pro People Are People neplatí. 24. března je singl na 29. pozici, ale postupně roste jeho proslulost. Následující týden se dostává na 9. místo o týden později na 5. příčku. Teprve 14. dubna dosahuje svého maxima 4. pozice. Ještě další dva týdny se drží v britské Top 10. Setrvává mezi deseti nejlepšími britskými singly celých pět týdnů! To nejznámější singl kariéry Depeche Mode Enjoy The Silence zvládne pobýt v Top 10 oproti tomu jen po tři týdny. Pouze Lionel Richie, Shakin´s Stevens a The Thomson Twins, brání skladbě People Are People stát se jedničkou. V USA se singl People Are People dostává do Top 20. Nejvýše na 13. místo a vydrží mezi nejlepšími sto americkými singly osmnáct týdnů.

V Západním Německu – vsuvka pro mladší, tenkrát existovala dvě Německa. Východní Německá demokratická republika (NDR). Západní Německo se nazývalo Německá spolková republika (NSR) - se singl pohodlně dostává na první místo. Západoněmecká televize ARD během vysílání přenosů z Olympijských her v Los Angeles vytváří znělku s hudebním podkladem, kterou tvořila skladba Depeche Mode People Are People. Jenže právě tuto olympiádu bojkotovali, na základě nařízení svých vlád, sportovci ze socialistického bloku.

Martin Gore o People Are People říká: „Přestože je to skladba o rasismu, jde jen o jeden z příkladů, kam by lidé neměli směřovat. Je to vlastně skladba o všech druzích rozdílů mezi lidmi." Alan Wilder ho doplňuje: „Dá se to interpretovat i jako protiválečná skladba“

Gareth Jones přidává: Měli jsme malou krabičku, která se jmenovala Ear Opener a byla jako malé domácí rádio. Mělo omezenou šířku pásma a snažilo se napodobit některé komprese typu [BBC] Radio One, a protože nahrávací společnosti velmi záleželo na tom, aby se píseň dostala do rádia, strávili jsme spoustu času poslechem a mixováním na dvou nebo třípalcovém reproduktoru. Nicméně když teď poslouchám "People Are People", řekl bych, že jsme tím pravděpodobně strávili příliš mnoho času, protože zatímco na malém systému zněla naprosto úžasně, na větších systémech slyším všechny chyby. Znáte to: "Bože, mohl jsem tam dostat víc basů," nebo "Bylo by to skvělé, kdyby byl ten high-end trochu hladší." Tohle se mi líbí. To jsou samozřejmé věci. Kdybych byl zkušenější inženýr, věnoval bych veškerou náležitou pozornost malému monitorovacímu systému Ear Opener a také bych věnoval trochu více pozornosti velkým monitorům, protože hranice zvuku jsou, no, hrubé. Přesto, když už jsem to řekl, skladba měla samozřejmě neuvěřitelnou energii a vibrace vycházející z rádia nebo malé televize. Bylo to, jako kdyby to rádio mělo explodovat, a proto to byl obrovský hit po celé Evropě, takže celkově jsem s tou prací neskutečně spokojený a hrdý. Ta písnička byla takovým mezistupněm mezi Construction Time Again a Some Great Reward. Signalizovala přechod kapely k industriálnějšímu zvuku.

Když Depeche Mode poskytli rozhovor o písních na CD 101 pro dubnové číslo francouzského časopisu Best z roku 1989, Andy Fletcher řekl (přeloženo z francouzštiny: "Je to jeden z našich největších hitů, ale dlouho jsme diskutovali, než jsme se rozhodli, zda ho budeme hrát na turné. Martin a já jsme byli proti. Martin tu písničku teď nemůže vystát. Připadá mu příliš komerční, málo jemná. Myslím si, že příště už na setlistu nebude."

 

Dave Gahan v roce 2017 řekl časopisu Entertainment Weekly: "Tohle byla naše první píseň, která udělala díru, opravdu, do populárních rádií. Používali jsme všechny ty páskové smyčky k vytváření rytmů a technologie byla docela pokročilá, ale nebylo to nic takového, jako je to dnes, co všechno se dá dělat. [...] Tahle skladba nepatří mezi Martinovy zvlášť oblíbené a myslím, že jsme ji od poloviny osmdesátých let naživo nehráli. Je dost doslovná, hodně popová, samé durové akordy - což Martin v dnešní době nemá moc rád [smích]. Ale ta píseň nás v té době opravdu posunula do nového vesmíru. [Píseň se stala hitem č. 1 v mnoha zemích Evropy a to nám umožnilo jít dál a tvořit hudbu, kterou jsme chtěli.“

 

Martin Gore v roce 2009 možnost, aby se People Are People objevila v koncertním setlistu, definitivně zabil: „Bože, to už je tak dávno - rok 1984 nebo tak nějak. Už si opravdu nepamatuji, co se mi tehdy honilo hlavou. Celý ten proces je pro mě záhadný. Ale přesto bylo dobře, že jsme tuhle písničku nahráli, protože nás to posunulo na novější, větší úroveň. Byl to náš první velký hit v Americe a také tady v Německu. Naše první číslo jedna, myslím. Dnes už si té písně opravdu nevážím, ale bez ní bychom tu teď jako kapela možná nebyli.“

 

 

Tak Happy B-Day!

 

 

P.S. K tomuto singlu navždy neodmyslitelně patří také herec Hugh Grant. Na obalu singlu People are People je věnec nesen zástupcem církevní a také vojenské moci. A právě ta ruka na pravé straně náleží později slavnému herci Hugh Grantovi, který se v roce 1984 spokojil za tento svůj "modeling" s 20 librami gáže.

 

Herec romantických komedií se nějak tak k muzice Depeche Mode nehodí, ale přesto už k Depeche Mode navždy neodmyslitelně patří. Na obalu singlu People are People je věnec nesen zástupcem církevní a také vojenské moci. A právě ta ruka na pravé straně náleží později slavnému herci Hugh Grantovi, který se v roce 1984 spokojil za tento svůj "modeling" s 20 librami gáže.

12. březen 2024 o 16:42 • Dangerous • Články

Diskuze

Uživatel: Dangerous

Dangerous      1   12. březen 2024 o 17:15

Jemně doporučuji poslechnou to vložené audio z Prahy 88. Bylo to jedinkrát, kdy Praha People Are People slyšela…


Uživatel: popi72

popi72      2   12. březen 2024 o 18:05

Are People People? je boží. Ta kazeta mi tenkrát hrála stále dokola grin


Uživatel: Kats

Kats      3   12. březen 2024 o 18:24

Ne, to nemůže být 40 let…. se nějak nemůžu dopočítat….si jsem stará :-D


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      4   12. březen 2024 o 18:38

Za mě je škoda, že DM tu skladbu zavrhli. Je naivní, ale je stále aktuální.

A když David dnes zpívá...Just like a rainbow
You know you set me free…

Proč by nemohl zpívat People are People?


Uživatel: Lukáš Kuča

Lukáš Kuča      5   20. březen 2024 o 18:18

PAP jsem vždycky řadil do kategorie “celkem dobré písně Depeche Mode, co příliš nezní jako Depeche Mode”. Trochu moc popový výraz a to navzdory dost průmyslovému charakteru zvuku. Trvalejští vztah jsem si ale vytvořil spíš k B-straně In Your Memory - ovšem chápu, že radiohit by z toho ani omylem nebyl. Sám, když jsem ji slyšel poprvé, říkal jsem si, co za disharmonickou nepodařenost tohle je. Ale bere mě dodnes.


Uživatel: d.stripped

d.stripped      6   27. březen 2024 o 14:41

PAP je píseň, která k mě k DM přivedla. Něco jako první holka smile


Uživatel: Lex Barker

Lex Barker      7   29. březen 2024 o 0:11

V DM partě koncem 80 let byla u nás oblíbená, já osobně jsem ji měl a mám hodně rád , jedna z charakteristických do 85 a v polském časopisu Panorama, byla označena okolo roku 87 jako ta , která je proslavila a pomohla proniknout dál, doslova si pamatuji a našel bych i výstřižek ” památný rok 84 a singl PaP”.


Uživatel: Herrer

Herrer      8   29. březen 2024 o 13:00

Určitě průlomová skladba, ale ze SGR jsem měl radši podobně ikonickou MaS.


Uživatel: carevičando

carevičando      9   29. březen 2024 o 18:43

V MaS jsem ujížděl na tom “kulometu”...


Uživatel: SecretGarden

SecretGarden      10   1. duben 2024 o 11:46

Ja to mám zase tak, že Master and… patrí medzi moje najmenej obľúbené. Ani neviem prečo. Skôr tá sa mi zdá melodicky tak nejako popíková, nudná. Rovnako Set me Free. Samozrejme myslím to relatívne v rámci DM a čisto subjektívne (objektívne uznávam, že MaS je jedna z tých prelomových a významných skladieb).
Možno aj preto, že mám rád také zádumčivejšie, smutnejšie, čo je pre mňa napr. PaP, nehovoriac už o Blasphemous R. alebo If You Want (mám ich radšej ako Something to Do, či už spomínaná MaS).  PaP som mal a vždy mám rád, hoci na druhej strane v istom období to naozaj bol až taký gýč, v istom význame to každý poznal ako Strangelove alebo Enjoy.  Aj preto je škoda, že ju už live nechcú hrávať.


Uživatel: Lukáš Kuča

Lukáš Kuča      11   1. duben 2024 o 12:35

Jo, pravda, pravda, píseň If You Want se u mě postupně propracovala k pozici nejoblíbenější skladby v SGR. Asi leckdo může prskat, jak ji můžu postavit před skladatelské klenoty jako Somebody, Stories of old nebo i Blasphemous rumours (jakkoliv tyto jmenované mám opravdu velmi rád). Prostě obsahuje cosi “fundamentálního”, co v těch ostatních není, úplně nedokážu popsat co, ale ve mě to kdesi hluboce rezonuje. Ale jinak celé to album je pecka, u mě v top five, jedu bez přeskakování, i když zrovna PaP a zmiňované Maso & Sado mám za nejslabší kusy, tak i ty stojí za poslech.


Uživatel: SecretGarden

SecretGarden      12   1. duben 2024 o 18:30

Na If You Want mám obzvlášť rád ten začiatok bez spevu, to by som dokázal počúvať aj dlhšie, je to také nenásytné, že sa toho neviem nasýtiť. Alebo potom také tie prechody “harfy” a zmeny akordov v medzihre to nemá chybu. Ale samozrejme celá pieseň super.


Uživatel: Laďa Kovařík

Laďa Kovařík      13   8. duben 2024 o 11:35

Master and servant a People are people či Blasphemous rumours, jsou skladby které většinu z nás k DM přitáhla. Škoda že je nikdy neuslyšíme naživo narozdíl od odrhovaček typu Enjoy the Silence nebo Personal Jesus.


Uživatel: Herrer

Herrer      14   8. duben 2024 o 15:15

Jako označovat legendární songy DM za odrhovačky, mi přijde jako hereze. Že je ETS přístupná pro masy a lehce poslouchatelná, z ní fakt odrhovačku nedělá. Je to možná nejlepší popová píseň všech dob, což napsala dokonce i jistá madam Kománková.

A PJ? Ikonická, gradující skladba s kytarovým riffem, za kterej by spousta rockovejch kapel vraždila.

Jestli je máte tak moc ohraný, tak si dejte špunty do uší, jděte při koncertě třeba na záchod nebo na pivo, ale poslouchat od fans dokola tyhle kecy, to mi přijde jako jediná opravdu nudná odrhovačka.


Uživatel: Laďa Kovařík

Laďa Kovařík      15   8. duben 2024 o 18:10

Neber to tak proboha. Ano. Mám ty skladby rád. Ale je jich prostě  všude moc. To je to co z nich dělá odrhovačky.  Fakt na každém turné musí tvořit kostru playlistu?  To nemluvím o rádiích. To samé. Dovedu si představit sakra jiné skladby které by fans po celém světě rozpálily do běla.


Uživatel: Herrer

Herrer      16   8. duben 2024 o 19:12

Jo, já ti rozumím, ale holt jsou DM globální kapela a musí uspokojit nejen hardcore fans, ale i čumily, co tam přišli třeba hlavně kvůli těm hitům. Taky si zaplatili a ignorovat je nemůžeš.

Byl bych strašně rád za pestřejší setlist, za perly ze SGR a dalších alb a to klidně i za cenu komornější show, i za cenu uvolněnější, spontánnější choreografie. Kluci to ale si chápou jinak. A upřímně i když se od toho všeho oprostím, tak se to ve mě pořád trochu mele :-D Nezaznít zásadní songy, možná by i pro mě byl koncert neúplnej. Objektivně to neposoudím, dokud to nezažiju, což nejspíš nezažiju smile

Když ne pro songy samotný, tak pro ten pocit, jak na ně reaguje publikum. Vždycky to jimi vygraduje, přijde mi, že na ně beztak většina lidí, asi i včetně mě, nějak podvědomě čeká.


Uživatel: Kats

Kats      17   8. duben 2024 o 20:04

Herrer - a to by mohlo být hodně zajímavé - takové klubové tour postavené třeba na prvních 5 albech DM. Kolik lidí by přišlo?, jak by to vypadalo s pódiem, světly, tou show okolo (taky hraní bez Godena a Christiana).
Ale ruku na srdce, je tu progres kapely, Dave má taky jiný hlas a pódiový projev.


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.