Daniel Miller vzpomíná na nahrávání Construction Time Again

Jeho třetí rok spolupráce s Depeche Mode, se ale nesl v řinčivém stylu úderů do kovadlin a do kolejnic. A také se na Millerovu labelu Mute poprvé objevuje jméno Alana Wildera, nového člena Depeche Mode...

Daniel Miller:

Třetí album Depeche Mode razilo nové směry. Hlavním prvkem bylo, že se Alan Wilder stal plnohodnotným členem. Také jsme poprvé pracovali s Garethem Jonesem, studiovým inženýrem, který se stal blízkým přítelem a se kterým jsme poté spolupracovali na velkém množství projektů. No a také jsme poprvé experimentovali se samplováním…

Samozřejmě příchod čtvrtého člena, je spojen se změnou dynamiky uvnitř skupiny a Alan byl velmi rozdílnou osobností od ostatních tří. Byl hudebně vzdělaný, měl zkušenosti už z jiných skupin a také byl ze střední vrstvy. Alan s Davem se přátelili, zatímco Martin s Fletchem si byli velmi blízcí.

Alan byl velmi nadšený prací ve studiu, byl to jasný perfekcionista, zatímco ostatní nebyli tak zaměřeni na jemné detaily. Byl dobrý hudebník, jak po technické stránce, tak také napsal pár písní pro album: Landscape is changing a Two minute warning, a také přinesl větší smysl pro muzikálnost. Měl velmi zajímavé nápady, takže se stal součástí produkčního týmu, spolu se mnou a Garethem. Depeche Mode měli v té době ještě docela minimalistický styl a nechtěli příliš komplikované nahrávky, ale Alanův přínos na Construction Time Again je již znát.

Nahrávali jsme album v ´The Garden´, ve studiu Johna Foxxe v Shoreditch, ve východním Londýně. To bylo dlouho předtím než se z toho stalo ´London´s Fashionable Shoreditch´, v té době se to jmenovalo ještě ´London´s GrimShoreditch´. Ale i tehdy už tam byly skvělé indické restaurace. A jedna z památných věcí z těch Construction sessions je, že Martin, Alan a já, jsme se stávali vegetariány, když jsme se inspirovali Garethem. V té oblasti bylo tak úžasné indické vegetariánské jídlo, že jsme se tak náhle rozhodli. Vydrželo nám to několik let a Martin dodnes nejí maso vůbec.

Hlavní technický posun na ´Construction Time Again´byl ten, že jsme využívali samplování. Vince Clarke měl již koupený Fairlight pro první album Yazoo. Martin koupil Emulator a já směšný systém zvaný Synclavier. Nesamplovali jsme z nahrávek, prostě jsme šli ven a samplovali svět kolem nás, Martin přinesl všechny ty zvláštní hrací instrumenty a nástroje z Východu a začali jsme na nich testovat všechny možnosti.

Track, který tuto techniku přímo ztělesňoval byl ´Pipeline´. Ten song už vlastně existoval, venku v okolí Shoreditch, když jsme vyšli ven, pouze jsme použili zvuky, které šly ze staveniště, dali jsme je na pásek pro pozadí, ale abychom ten song měli kompletní, museli jsme Martina natočit, jak to zpívá v tom samém prostředí. Měli jsme dva páskové rekordéry, na jednom jsme pouštěli již nahrané pozadí, tak aby Martin to mohl sledovat a držet se podle něj, no a na druhý jsme nahrávali Martinův vokál. To bylo na pravé straně, kde jsou koleje, a pokud budete poslouchat pozorně, uslyšíte v nahrávce projížděcí vlak a jiné náhodné hluky. Pro skupinu, s její hudební historií, to byl velmi konceptuální kousek. Není až tak často oceňováno, jak hodně Depeche Mode posouvali hranice a experimentovali.

´Construction Time Again´ je tvrdší, má více kovový sound než předchozí alba. Depeche Mode začínali poslouchat partičky jako DAF a Der Plan a já také, navíc jsem spolupracoval s Einstürzende Neubaten a ačkoliv sem nechtěl přenášet jejich sound na Depeche, tak ho absorbovali naprosto přirozeně, adaptovali jej do svého vlastního světa.

Odjeli jsme do Berlína udělat mix alba, do legendárního studia Hansa Ton, které bylo přímo u Zdi. Měli jsme ještě nízký rozpočet, a bylo zřejmé, že v Berlíně to bude levnější než v Londýně, s ohledem na směnný kurs v té době, a před pádem Zdi nechtěli být Berlíňané městem bez byznysu, takže třeba nahrávací studia byla schopná fungovat aniž by platila daň. Mohli jsme bydlet v noblesním hotelu, pracovat v jednom z nejšpičkovějších studií v Evropě a pořád nás to stálo méně, než kdybychom to album dělali v Londýně.

Pro nás byl Berlín naprosto skvělý, protože to bylo město, které žilo 24 hodin. Mohli jsme dokončit práci pozdě v noci a přesto jsme si v klidu vyrazili na drink nebo do klubu - a to by další podstatný rozdíl proti Londýnu. Znal jsem tam pár lidí, a náhodou tam byl ve studiu i Blixa Bargeld nebo kluci z DAF. Martin si skvěle rozuměl s Blixou.

Martin, Blixa a Daniel

Depeche Mode se v té době stávali velmi populárními v Německu, takže kolem bylo spoustu fanoušků. Dokonce v té době někdo přeškrtl název ulice v které sídlilo studio a přepsal ji na ´Depeche Mode Strasse´.

´Everything Counts´ byl pilotní singl, a dosáhl na 6.místo v britské hitparádě. Ten track byl naprosto odlišný od jejich předchozích hitů, byl to velký krok vpřed, jak hudebně, zvukově, tak po textové stránce. Pamatuji, jak reportér NME napsal velký portrét skupiny jako Marxových pohrobků, novinář si dal dohromady texty, obal alba, jak vystřiženého ze sovětských budovatelských nástěnek. Ale to nebylo přesné, měli upřímné texty, ale nemyslím, že by se kdy skupina přikláněla k nějakému politickému hnutí.

´Construction Time Again´ znamenalo další zlomový bod pro Depeche Mode, Martin se odstěhoval do Berlína, což myslím mělo velmi silný vliv na jeho skládání písní.

Daniel Miller, 2007

"All of these absurdities
that lay before us
all of the doubts and the certainties
that lay in store for us

There was a time
when all on my mind was love
(love, love, love)
now, I find that most of the time
love’s not enough in itself"

Část textu skladby Love, in Itself z desky Construction Time Again