Alan - kouzelník se zvukem

Rozhodujícím prvkem ve zvuku DM je Alan Wilder. Oprávněně je ve skupině označován jako "muzikant". Wilder strávil více času s Floodem, než jeho kolegové "došroubováváním" písní. Alan se s námi nyní podělí o praktické zkušenosti z osmiměsíčního nahrávání a mixování nového alba DM Songs Of Faith And Devotion.

Cítíš, že SOFAD se po hudební stránce odlišuje od předcházejících alb Depeche Mode?

Určitě to představuje něco dost odlišného, což byl náš cíl. Chtěli jsme se pokusit změnit tolik věcí jako je přístup k tvorbě hudby, jak jen to bylo možné. Především jsme chtěli, aby nás bavilo to, co děláme, aby nás to samotné vybízelo. Byli jsme si velmi dobře vědomi, že by se z toho mohla stát rutina a my se mohli začít nudit. Domnívám se, že mnohem větší důraz než kdy jindy byl na této desce kladen na živé hraní. Aplikovali jsme celou tu technologii, kterou jsme poznali a rádi uplatňovali po ta léta a chtěli jsme ji skloubit s hraním cestou, která je stále jedinečnou pro Depeche Mode.

V jakém ohledu hraje živé hraní větší roli než obvykle? Děláte přes sequence méně věcí?

Stále dáváme do sequencí většinu hraní, ale používáme je k restrukturalizaci toho, co děláme. Když jen přijdeme a hrajeme spolu, zkončíme zvukem, který mají hospodské rockové kapely. To je ten problém, nejsme schopni přijít do místnosti, zahrát si spolu a vytvořit kus magické hudby. Musíme aplikovat celou tu technologii, abychom udělali zvuk mnohem spontánější a lidštější. Jednu z věcí, kterou jsem cítil, než jsme začali nahrávat toto album, bylo to, že poslední album, přestože bylo dobré, bylo mírě strnulé. Chtěli jsme, aby tato deska byla mnohem uvolněnější, méně programovaná. Myslím, že jsme toho cíle dosáhli.

Mohl byste uvést nějaký příklad toho, jak prvky živého hraní prochází SOFAD?

Vezměme třeba "I Feel You". Všechny bicí jsou tam hrány živě. Většina z nich byla nasamplována a potom zapsána do sequencí ve tvaru bicích smyček. Jsou tam skupiny smyček, které jsou zapsány společně v sequencích, použitím Steinbergovy Cubase, v rozdílném složení, než v jakém byly původně nahrány.

V minulosti jste mohli mít předprogramovaný rytmus bez jakéhokoliv živého hraní.

Přesně tak. V tomto případě uplatňujeme technologii hraní, abychom se ujistili, že dostaneme celou dynamiku lidského hraní, všechny ty mírné časové změny, které dělají pocit něčeho lidského.
Například ve "Walking In My Shoes" jsou rozdílné smyčky ve sloce, přídavná smyčka přichází na mostě a refrén přináší úplnou změnu zvuku bicích a rytmu. Navíc je tam v každé části rozdílná výplň bicích, hihat paterny a perkusní party. Kombinace toho všeho dává pocit, že rytmus se po celou dobu neustále mění.

Co se mi zdá je, že většina toho, co skupina hraje zní na této desce mnohem nezřetelněji než předchozích albech DM.

Dalo by se s tím souhlasit. Myslel bych si, že je to dost průzračný zvuk. Ale domnívám se, že byste měli jít vždy k mixům. To je to, co se snažíte vytvořit se svými mixy. Dobře vymíchaná skladba by vás měla sama zastavit v dalším přemýšlení o míchání skladby. Pokud začnete analyzovat všechny detaily v mixu, proto neupovažujete hudbu jako celek. Abych byl konkrétní, lidé někdy mixují bicí příliš hlasitě. Samozřejmě, spousta taneční hudby je velmi orientována na rytmus. My rovněž klademe velký důraz na rytmus, ale někdy hlasité bicí nejsou oprávněné. Někdy to může být velmi těžké vymíchat tiché bicí, protože my všichni máme mozky vymyty tím, že je slyšíme stále vpředu. Jakmile je vymícháte potichu, myslíte si, že to je špatně.

Změny v rytmových paternech a umístění bicích v mixu "In Your Room" byly nejdynamičtější prvky té písně.

Tato píseň byla značně obtížná. Nahráli jsme tu píseň třemi nebo čtyřmi různými způsoby. Jedna byla stejná, jak ji slyšíte ve druhé verzi, s menší bicí sadou a s "příjemnější" basovou linkou. Ale celá píseň s tím rytmem nebyla stále dost silná, nikam to nevedlo. Měli jsme strukturu písně z počátečního období. Věděli jsme, kam chceme sloky a refrén. Tak jako jsem to udělal s "I Feel You", šel jsem a nahrál jsem bicí pouze v jednom stylu, pak jsem to udělal znovu ve stylu, který byl mnohem více funky, atd.

Bicí znějí tak, že se zdají jakoby se měnily z jedné sekce do druhé.

Nahráli jsme je ve vile, kterou jsme měli pronajatou v Madridu. Zařídili jsme si studio ve sklepě. Dvě bicí soupravy, menší a větší jsme nahrávali v různých místnostech, které dávali každá jinou ostrost. Navíc na ně bylo hráno dosti odlišnými způsoby. Menší bicí souprava, která přichází během druhé sloky, má vedle sebe zajímavou smyčku, to je další bicí sada, která byla zeslabena tím, že byla prohnána přes syntetizér a potom zkreslena. To se změnilo v kouzelný perkusový zvuk, který je poté zasmyčkován k opravdovým bicím a vytvoří neobvyklý funky styl. Často děláme takové věci. Nahrajeme přímo bicí sadu a pouštíme ji přes syntetizér. Například na začátku "I Feel You", je bicí sada hrána, samplována, puštěna přes syntetizátor, zkreslena poté zredukována na poloviční úroveň.

Jaký syntetizér obvykle používáte na zvuk bicích?

Může to být kterýkoliv. My jsme používali Roland 700 modular system. Používali jsme rovněž zkreslovací boxy, filtry. Často používáme kytarové efektové procesory. Máme rádi Zoom, má skvělé zkreslovací a kompresorovací efekty.

Na vrcholu nejhlasitějšího místa v "In Your Room" jsou verše "your eyes cause flames to arise". Toto je jediné místo na albu, kde jste podtrhli samotné slovo "flames" intenzívními činely.

To bylo přidáno až dodatečně. Poněvadž je to takové vrcholné místo, cítili jsme, že je nezbytné tam něco přidat. Vložili jsme to tam při mixování. Když jste v procesu nahrávání, pořád vám to nezní dobře. Proto se přidají ve stádiu výsledného mixování nějaké ozdoby, jako pozpátku hrané činely.

Co vás přitahuje k pozpátku hraným zvukům? Jsou jich spousty na této desce, na předchozích DM albech také.

Nejsem si zcela jist, ale jsem téměř jediný, kdo navrhuje tyto zvuky, takže to se mnou musí něco dělat. Domnívám se, že to je ten psychedelický, halucinační efekt. Když si vezmu psychedelické drogy do úst, připadá mi to jako když poslouchám hudbu v tomto stavu: Všechno zní obráceně. Takže, když slyším něco pozpátku, unáší mě to do jakéhosi druhu drogové nálady. Můžete také použít zpětně hrané zvuky k vedení z jedné sekce do druhé nebo k tajemným náplním ze sloky do refrénu.

Na konci "Mercy In You" je také zpětně hraná část.

To je pozpátku hrané vysoké piáno. A začátek skladby "Judas" obsahuje Uillean pipes nahraté přímo, s pozpátku přimixovaným reverbem. Pěkná věc na pozpátku puštěném reverbu je to, že přidává prostor zvuku, bez nějakého rozmazání. Většinou jsem proti velkému používání reverbu, protože nemohu vydržet ten pocit vzdálenosti, který vytváří. Ale často chci slyšet zvuk v prostoru nebo se snažím zachovat celou průzračnost zvuku, zatímco se ho snažím někam umístit. Zpětný reverb umí přesně tohle udělat. Uprostřed písně "Rush" je část, kteřá je progresivní rockovou stopou blízko konce alba, kde hlas má spousty zpětných reverbů, ve skutečnosti vokální part téměř vymizí.

Je i zvuk piána předmětem vašich pokusů?

Velmi často. Část s piánem na začátku "Walking In My Shoes" byla prohnána přes kytarový procesor, který ho zreslil a zaostřil. Na jeho vrchol jsme přidali sampl harpsichordu. A na "Condemnation" jsme pustili piáno před jakýsi druh kolísajícího pitch-shifteru. Myšlenkou té skladby bylo rozšířit gospelový pocit. Takže jsme začali s tím, že všichni čtyři členové skupiny budou dělat svou věc ve stejné místnosti. Fletcher bušil tyčí do leteckého kufru, Flood a Dave tleskali, já jsem hrál na bicí a Martin hrál na varhany. Poté jsme to poslouchali. Bylo to teprve v zárodku, ale dalo nám to ideu, kterým směrem se máme ubírat.

Na tomto albu je docela dost kytar, ale nikde nejsou hrány stereotypně v bluesovém nebo metalovém stylu.

Máme velmi silnou averzi vůči typické rockové kytaře. Musím uznat, že rockové desky mají svou sílu, ale my bychom chtěli tu sílu osvěžit naší vlastní cestou, bez toho abychom se uchylovali k jejich taktice. Myšlenku vysokých ječících kytar můžeme například přirovnat k rádiovým frekvenčním vlnám. Naše kytarové pasáže na druhé straně mají sklon být zcela tajuplné, magické. Proháníme je přes Leslies a jiná zařízení, která je dělají méně a méně kytarovými, ale přitom si zachovávají stále sílu tohoto nástroje.

Pořídili jste si mnoho nového vybavení od posledního alba?

Vůbec ne. Jedinou změnou je, že používáme více akustických nástrojů obzvláště při psaní. Když už naše písně vypracováváme, obvykle hrajeme na kytaru, piáno, basu a bicí. To jsou ty nejzábavnější nástroje na hraní, opravdu. Jediným problémem je, že zvuk piána umí někdy diktovat, co máš psát. Zdá se to být nápomocné skládat na nástroji, který ti dává takový dynamický rozsah. Ale potom přeneseme to, co jsme napsali na jiný zvuk, který je naprosto odlišný a už to má úplně jiný riff.

Tvoje elektronická výzbroj se moc nezměnila v posledních letech, že?

Máme stále stejný výběr samplerů - Akais a (E-mu) Emulatory. A spousty nástrojů v pozadí a modulární syntezátory: Minimoog, Oberheimy, Roland 700 system, ARP 2600. Máme méně moderních syntezátorů než dříve - žádné DX7, PPG nebo něco podobného.

Je to otázka zvuků nebo omezené programovatelnosti, která tě drží od nových strojů?

Je to zvuk. Kdybychom cítili, že DX7 má lepší zvuky, používali bychom ji celou dobu. Starší syntezátory mají organičtější vlastnosti, které neuslyšíte na digitálních věcech. Ale pružnost je také důležitá. Máte tolik možností, co můžete se zvukem dělat na starších strojích, můžete si vytvořit vlastní kousky, aniž byste se museli přizpůsobovat továrním samplům. DX7 na mě zpočátku zapůsobila, protože měla zvuky podobné zvonům, které v té době nebyly k sehnání. Ale byl jste v prdeli, když jste si tyto zvuky chtěl změnit, i přestože jste velice dobře rozuměli algoritmům.

Jako člen Depeche Mode, máte přehled a svůj názor na to, jaký vliv má elektronická technologie na pop music za poslední desetiletí. Co říkáte na to, jak tyto kapely většinou používají svoje vybavení?

Jsem hlavně zklamán. Je ostudou, když vidíte, že elektronika se opravdu používá jen v taneční oblasti. Přestože jsme uváděni, že vytváříme elektronickou taneční hudbu, snažíme se od toho dostat co možná nejdále. Důraz toho co děláme je na písních. Všechno musí rozšířit píseň, aby vytvořila správnou atmosféru. Dost se mi líbí taneční hudba a Kraftwerk a techno, vždy uvidíte to, čím procházíme. Ale musíte to uplatnit v písni. A tak někdy ztrnulá elektronika se neuplatní v písních, které jsou citové.

Co si myslíš o měnící se chuti v syntezátorových zvucích?

Jsou dobré a špatné. Spousty lidí v rapové hudbě používá velice zajímavou technologii, aby dosáhli toho, aby jejich desky zněly nečistě. Spousta pop music je tak čistá a starodávná. Rád zkouším oba zvuky. Vezměme například "Mercy In You". Použili jsme tam něco jako rapové bicí. Pokud je posloucháte jen s jedním ze dvou základních nástrojů, zní to zatraceně dobře. Můžete si dopřát všechny druhy nízkých zkreslení na basové bicí. Ale jakmile začnete přidávat další nástroj, začne to znít zvlněně a ty musíš začít s kompromisem, aby se tvůj rytmický zvuk snesl s dalšími částmi. Ale jakmile to začneš dělat, může to začít ztrácet celý ten říz. Byla to opravdu těžká píseň na mixování.

Jaký sampler používáš na zvuky bicích?

Většinou Akai $ 1100, ne tak pro jeho zvukovou kvalitu, která je dobrá, ale protože spouští těsněji než Emulator. A způsob, kterým můžeš přesměrovat výstupy má oproti Emulatoru tolik výhod, přestože si myslím, že zvuk Emulatoru je mírně lepší.

Které klávesy budete na pódiu během turné používat?

Možná (E-mu) Emaxy, protože jsou vhodné na cestování. Bylo by užitečné mít něco, co má na sobě extra oktávu, protože musíme přesměrovat tolik zvuků na klávesy pro každou píseň.

Povezete si s sebou nějaké pomocné muzikanty?

Možná zpěváky. Vše co vím je, že budu hrát nějaké živé bicí a Martin téměř jistě bude hrát více na kytaru. Domnívám se, že se budeme trochu přibližovat k "rockové skupině", ale já doufám, že nevytvoříme tento celkový dojem.

Přeloženo z časopisu Keyboard, květen 1993