Musikexpress: Rozhovor s Martinem o Memento Mori

V Santa Barbaře na pobřeží Tichého oceánu, kde Martin Gore žije již mnoho let, je stále ještě brzy ráno.

Gore zde žije již mnoho let a v bezprostřední blízkosti provozuje vlastní studio. Právě zde bylo nahráno dvanáct skladeb alba MEMENTO MORI, z nichž čtyři napsal Gore společně se svým starým přítelem. Richard Butler, zpěvák a skladatel veteránů nové vlny Psychedelic Furs využil nudy během lockdownu k revoluci a pomohl Martinu Goreovi z vážné tvůrčí krize. Gore vypráví o tom, jak si oba zorganizovali spolupráci a proč je na albu o umírání tolik interních vtipů.

Po rozhovoru pokračuje zkoušení kapely na nadcházející koncerty. Martin Gore také otevřeně hovoří o tom, proč pro něj tentokrát tyto zkoušky nejsou rutinou, ale náročným obdobím.

Martine, jaký je největší rozdíl mezi mezi prací na tvém posledním sólovém EP "The Third Chimpanzee" a psaním nových písní pro Depeche Mode?

K sólové desce jsem přistupoval bez velkých očekávání. Byly to instrumentální skladby, byla to zábava, nahrávat je jako vedlejší projekt. Když došlo na psaní písní pro Depeche Mode, okamžitě se objevila mnohem větší vážnost. Byl tam tlak, protože nejen já sám, ale i lidé přirozeně hodně očekávají, když slyší novou hudbu od Depeche Mode.

Což pro tebe jako skladatele není nic nového.

To je pravda, i když si zpětně kladu otázku, jak se to stalo. Jak je možné, že jsem ten tlak necítil už v době na samém začátku. V roce 1982 Vince opustil kapelu a najednou jsem byl autorem písní já, kariérní krok, který nebyl vůbec plánovaný. Tato okolnost by 7mě měla nesmírně znervóznit. Mohla mě dokonce přimět k tomu, abych to vzdal. Ale to se tehdy nestalo.

Proč ne?

Síla a mýtus mládí: člověk věci začíná - a nedokončuje je. Vůbec nepřemýšlíš o tom, do jakého tlaku se dostáváš. O tlacích, kterým se vystavuješ. Určité obavy, které tě později formují, v mládí ještě neexistují, pravděpodobně proto, že vám ještě chybí zkušenosti s tím, jaké to je, když si s vámi život pohrává, když si s vámi život zahraje nějakou špatnou hru. Pokud by Vince s námi zůstal o něco déle, řekněme do roku 1986, tak bych tyhle obavy měl už v té době - a kapela by po jeho odchodu skončila.

Ještě že si to Vince dobře načasoval. můžeme mluvit o MEMENTO MORI, albu Depeche Mode, patnáctém albu skupiny Depeche Mode. Začíná vaší písní "My Cosmos Is Mine", Dave mi v rozhovoru řekl, že všem zúčastněným bylo jasné, že album musí začínat touto skladbou. Proč je tato skladba dobrým úvodem?

Myslím, že její zvuk album velmi dobře otevírá. Je to temná, velmi atmosférická - a velmi odlišná od ostatních úvodních skladeb na předchozích albech. "My Cosmos Is Mine" dodává MEMENTO MORI od prvního tónu určitou náladu.

Byla "My Cosmos Is Mine" jednou z prvních skladeb, kterou jsi pro album napsal?

Ne, právě naopak, byla to poslední píseň, kterou jsem nahrál, poslední, kterou jsem vymyslel.

S jakým motivem jsi ji psal?

Vlastní písně interpretuji velmi nerad. To raději nechávám na lidech, kteří je slyší, lidem, kteří ji poslouchají. Ale v tomto případě... (přemýšlí) no, ano, text té písně se zdá být dost abstraktní, ale byl v něm velmi konkrétní důvod, proč jsem tu skladbu napsal: invaze ruské armády na Ukrajinu. Bylo mi jasné, že situace v únoru 2022, začala  být jasné, z mnoha politických a společenských událostí zcela mimo naši kontrolu. Právě teď se zdálo, že velká část světové společnosti může s úlevou vydechnout, protože jsme byli i konce pandemie. A náhle jako by svět stál na pokraji třetí světové války. A myslím, že mnozí z nás si v té době položili otázku. Jak dlouho ještě můžeme všechno snést? Cítil jsem tehdy touhu postavit kolem sebe bariéru s poselstvím, s mým vzkazem: Cokoli mám v hlavě je moje! Nechte mě na pokoji, nechte mě na pokoji s mými myšlenkami, přestaňte mi předhazovat další a další špatné věci. Ve skladbě "My Cosmos is Mine" se mi podařilo přenést tento pocit do písně.

Nabídla soustředěná produkce alba takový kosmos? Na několik měsíců?

Svým způsobem ano. Truchlili jsme, protože jsme ztratili Andyho. Hudba byla způsob, jak se s tou ztrátou vyrovnat. Možná to byl jediný možný způsob. Práce na albu nám pomohla se od toho odpoutat. Kdybychom se rozhodli přestat nahrávat na půl roku po Andyho smrti, bylo by to hodně. Během té doby by bylo mnoho příležitostí, abych se cítil mizerně a bezmocně.

Mluvili jste s Davem o možnosti delší přestávky?

Krátce jsme o tomto scénáři uvažovali, ale velmi rychle jsme se shodli, že je lepší jít rovnou dál. Zůstat v mizérii by nikomu nepomohlo.

Když jsme si poslechli album, je na něm mnoho pasáží, kde synťákové zvuky připomínají německé průkopníky elektrické hudby Kraftwerk, Harmonii nebo Tangerine Dream. Je to vědomý odkaz, nebo se takové věci stávají podvědomě?

Myslím, že jako člen elektronické kapely je těžko možné nebýt ovlivněn Kraftwerk. Když jsme ve studiu, pracujeme na zvucích a opravdu se nám líbí ten či onen zvuk, pak si často uvědomíme, že zní to trochu jako Kraftwerk. To se stává. Jednoduše proto, že tolik předběhli svou dobu.

Stejně jako kytarové kapely vždycky znějí trochu jako např. Beatles...

...no, to by se kapelám líbilo, že stačí napsat písničku na kytaru, aby zněly jako Beatles. Kdyby to tak bylo, hned bych si založil kytarovou kapelu! (smích)

MEMENTO MORI zdaleka není kytarová deska. Ke kytarové desce má daleko - pro Depeche Mode je to krok vpřed/zpět k syntezátorovému popu. Nebo se mi to zdá, cítíte tam rozpor?

No, jsou tam některé určující kytary, například v "Ghosts Again"  nebo například na "Don't Say You Love Me", ale je to spíš elektronická deska. Souhlasím s tebou.

Bylo od začátku v plánu uvažovat tímto syntezátorovým směrem?

Ne, děje se to organicky. Když píšu písničku, nedělám si zároveň poznámky, abych zaznamenal, čeho chci tou písničkou dosáhnout nebo jakou barvu by měla mít. Jakému témbru by měla sloužit. Tyto věci se dějí - a v tomto případě se právě stalo, že MEMENTO MORI je více elektronické než předchozí alba.

Jak přesně se takové věci u vás "dějí"? Stávají se vám? Jak a kdy se tyto písně projevily?

V tomto případě hrály hlavní roli demosnímky. Byly velmi silné, deset z z dvanácti skladeb jsme během nahrávání příliš neměnili. Dema určovala směr skladeb. To u nás nebylo vždycky - a  je důvodem, proč se nám podařilo album dokončit relativně rychle. Celé trval jen několik měsíců, což by v minulosti nestačilo. Už u SPIRIT to šlo rychle, ale s MEMENTO MORI jsme byli ještě rychlejší. Tohle rychlé tempo mě velmi uspokojuje.

Na čtyřech písních se podílel jako spoluautor, Richard Butler z Psychedelic Furs. Jak došlo ke spolupráci s ním?

Nejsme příliš blízcí přátelé, ale čas od času jsme v kontaktu. Richard už před několika lety navrhl, že bychom mohli psát společné písně, ale jak už to tak někdy bývá, ten nápad byl dobrý, ale padlo to. V dubnu 2020 jsem dostal tehdy od něj textovou zprávu s jasným sdělením: "Pojďme do toho hned!".

Bylo to v prvních dnech pandemie, nemohli jste se dostat ven, měli jste spoustu času doma.

Přesně tak. Odepsal jsem mu. Máš nějaký nápad?" No, a on měl. (smích) Tak jsme začali, zpočátku velmi opatrně, jeho nápad dále rozvíjet. Výsledek se nám líbil - a tak jsme dělali píseň. Píseň, kterou jsme zahájili naši spolupráci, ale nakonec jsme se  rozhodli ji zavrhnout. Nebyla tak dobrá jako těch šest skladeb, které následovaly.

Ale z těchto šesti písní od Richarda a tebe jsou na albu jen čtyři.

Ano, ale u zbývajících dvou se dříve nebo později naskytne příležitost je použít. Stejně jako pro další dvě skladby, které se na desku nedostaly.

Takže jsou tam ještě čtyři nové  Depeche Mode, na které se můžeme těšit. Existoval nápad použít skladby, které složil Richard a vy ne pro Depeche Mode, ale pro nový projekt?

Rozhodně ano, vlastně se to v roce 2020 zdálo jako nejpravděpodobnější varianta. Ale když jsme dokončili šest skladeb a neměli jsme ten správný nápad, co s nimi udělat, zavolal jsem Richardovi. "Poslyš, ty písničky jsou tak dobré - rád bych je použil pro Depeche, co myslíš?" "To je dobrý nápad. Byl jsem trochu nervózní, než jsem mu zavolal, protože jsem neměl tušení. jak na to bude reagovat. Ale on na to: "Jo, skvělé, udělej to!" Pche ... (smích)

Právě jsi mluvil o tom, že spolupráce pro vás byla novou zkušeností. Jak se to dařilo? Prospěla tvému psaní písní?

Hlavně v pandemii jsem měl období, kdy jsem se necítil příliš kreativní. Já, stejně jako spousta jiných lidí, protože jsem měl pocit, že můj obzor pohybu je omezen na pár metrů mezi mým domem a studiem. Problém byl v tom, že tato pandemická nečinnost nebyla nijak zvlášť inspirativní, v mém životě se toho zkrátka dělo příliš málo. Richardovy telefonáty a zprávy měly v těchto dnech cenu zlata. Vždycky přišel s něčím novým a čekal na můj příspěvek. To mě motivovalo dopředu.

Jak si mohu vaši výměnu představit konkrétně?

On žije na severu státu New York, takže jsme se kontaktovali prostřednictvím zpráv a telefonátů. Někdy slova, někdy vokální melodie, to byly jeho hlavní vstupy.

Ale na desce ho neslyšíme?

Ne, jakmile bylo rozhodnuto použít skladby pro Depeche Mode, bylo jasné, že bude spoluautorem.

Ve studiu jste byli čtyři: Dave a ty, plus James Ford jako producent a poprvé Marta Salogni. Jakou roli hrála ona?

Je to absolutní odbornice na staré magnetofony. Ve studiu nastavila dva z nich. Předtím jsme jí poslali nějaké zvuky, s nimiž pak manipulovala pomocí svých magnetofonů. Dobrým příkladem efektu její práce je skladba "My Cosmos Is Mine". Ozvěny, které přicházejí a odcházejí a hodně skladbě přidávají spousta atmosféry - to je Marty přínos. V této písni je to velmi zřetelně slyšet, v mnoha jiných skladbách jsou tyto zvuky spíše v pozadí. Ale efekty, které vytvářejí, jsou i tak úžasné. Je to skoro, jako by hrála na nějaký nástroj  s jejími stroji, které jsme nikdy předtím neměli.

Promluvme si o některých vtipech na desce.

Ach ano, velmi dobré!

No, dva názvy písní "People Are Good" a "Never Let Me Go"...

... (smích) no, ty jsou asi nejzřetelnější vtipy. Ale neseděl jsem a nevymýšlel názvy písní, které by se vztahovaly ke starým hitům. Ale když přišly na řadu ...... tak jsem si s nimi hrál. Zatímco "People Are Good" dokonce obsahuje "It´s No Good ", to jsou dva odkazy v jednom, skvělé! (smích) Zatímco "People Are Good" samozřejmě není o tom, že by lidé byli dobří. Ústřední věta zní: "Keep fooling yourself". Ale myslím, že na albu jsou i části s ještě větším množstvím humoru.

Jaké další žerty můžete nabídnout?

Líbí se mi vtip v písni "Soul With Me".

Píseň o umírání.

Ano, to je pravda, ale když se pak refrén zcela nečekaně rozvine směrem, který velmi připomíná soulovou hudbu, a Dave zpívá: „I’m taking my soul

with me“ ("Beru si svou duši s sebou"), je to přesně můj druh humoru, to mi přijde velmi vtipné.

Existují milostné písně, které mají s romantickou představou lásky pramálo společného. Je pro vás jako skladatele láska jen jiným slovem pro utrpení?

Napsal jsem píseň Somebody, což je téměř čistě milostná píseň.

Téměř.

Tedy až na poslední verše: Though things like this, Make me sick, In a case like this, I'll get away with it". Zdá se, že mě to táhne k temné straně i u milostných témat. Vyhýbám se přeslazeným, to by mi způsobilo žaludeční potíže, jak je popsáno v "Somebody". Album se skládá z písní o umírání, všechny vznikly ještě před Andyho smrtí.

Kdo měl nápad na název MEMENTO MORI. Jaký to byl pocit nahrávat tyto písně po jeho smrti?

Mít tyto písně - a pak se dozvědět o Andyho smrti, to bylo strašidelné. Bylo mi jasné, že musíme dát Andyho titul MEMENTO MORI. On nám dal název alba. Během nahrávání jsme si pak uvědomili, že text v průběhu skutečných událostí zazářil v jiném světle.

Temnější?

Spíše jasnější. Dave jednou ve studiu zcela správně řekl, že se bude vyvíjet méně abstraktně a jasněji konkrétní myšlenky k textům - a a s tím přicházejí i jiné emoce. Písně teď působí opravdověji, než jsme si předtím dokázali představit.

V současné době nacvičujete s kapelou skladby pro nadcházející turné. Jaký je to pocit je hrát?

Je to vlastně velmi dobrý pocit, protože je to zábava, kombinovat nové písně se staršími. Přesto jsou pro mě tyto zkoušky emocionální výzvou. Je to těžké, protože musíme znovu promýšlet i staré písně. Staré písně. Nové ve smyslu: bez Andyho. Konkrétně stojíme před úkolem rozdělit Andyho role: Co přebírám já, co přebírá Peter? Přeskupíme se? A pokaždé, když se věnuji této práci, vynoří se velmi bolestné vzpomínky na Andyho. Na to, co hrál. Na to, čím se vyznačoval jako člověk. Tyto zkoušky jsou pro mě větším emocionálním obdobím, než když jsem nahrával album. Během sezení jsme se mohli soustředit na vytvoření něčeho nového. Během zkoušek si uvědomujeme ztrátu starého přítele.

Musicexpress 2023, za zdroj článku děkuji DeeBee