Rozhovor s Alanem (2002)

V lednu 2002 poskytl Alan Wilder rozhovor internetovému magazínu Electrogarden Network.

EN: Kdy jsi poprvé začal přemýšlet o Recoilu? Bylo v Depeche Mode něco, co Tě zcela hudebně nenaplňovalo a nebo jaký byl Tvůj důvod? AW: Nemohu si vzpomenout na přesné datum, ale bylo to někdy v polovině osmdesátých let. A byla to opravdová náhoda. Mé první nahrávky nikdy nebyly určené k vydání - bylo to pouze experimentování se samplerem a rozsekané velké kusy již existujícího materiálu Depeche Mode (a i dalších). Chtěl jsem vědět, zda mohu předělat již existující nahrávky ovšem bez změny celého kontextu. Jednou, když jsem to přehrával Danu Millerovi (šéfovi Mute Records - pozn. irc), přišla idea vydání na 12" vinylu a jak se ukázalo, to byl začátek mého sólového projektu.

EN: Jaké byly důvody, které Tě vedly k rozhodnutí natrvalo opustit Depeche Mode? Udála se nějaká jedna konkrétní událost, která zapříčinila, že se to stalo? Můžeš nám popsat, jak se to zbytek skupiny dozvěděl a popsat nám jejich bezprostřední reakce na tuto novinu?
AW: Důvody byly složité - spojení různých faktorů, které se postupně vytvářely a vedly k mé nespokojenosti. Rozhodl jsem se nespolupracovat na dalších nahrávkách během natáčení "Songs Of Faith And Devotion" v madridské vile (nevěděl jsem jak dál, žil jsem s ostatními členy kapely a pomalu jsme zatloukali další hřebíky do naší rakve), ale chtěl jsem nejprve dokončit slíbené turné "Devotional", částečně z důvodu, že na turné jsem velice rád, a částečně protože jsem veškerý svůj čas nemusel strávit s ostatními v bezprostřední blízkosti. Když turné skončilo, zjišťoval jsem, zda to stále cítím stejně - a ono to tak bylo - tak jsem všechny svolal do naší kanceláře. Nemohl jsem tehdy mluvit s Davem (který žil v Los Angeles) přestože jsem mu nechal několik zpráv na záznamníku. Informoval jsem tedy zbylé dva členy o mém rozhodnutí a potom vše zafaxoval Daveovi (což se zdálo být jedinou možnou variantou) a dostal jsem smíšené reakce. Žádnou od Davea (Dave se v té době nacházel ve vrcholné fázi svého drogového období - pozn. irc), stisk ruky a pokrčení ramen od Martina a agresivní rozhořčení od Fletche.

EN: Někde jsem četl, že se nepovažuješ za textaře, ale raději někoho, kdo sestavuje hudbu a zvuky, vypracovává instrumentace z malých kousků, povahu tedy zcela odlišnou od typického procesu psaní textů. Můžeš rozvést, kde vidíš svoji sílu a slabost v této oblasti?
AW: Ano, to sedí. Pro mne je vzrušující mít mnohomluvnou melodii, výrazný hlas a skupinu textů, které s tím vším spolupracují. Odtud, myslím, mohu vytvořit kus hudby, která dokáže ilustrovat, o čem ta píseň je, především vytvořit celkovou atmosféru. Cítím to hned přímo, zbytek procesu je konstrukční podobně jako dokončování složité skládačky a pozvolna skládám všechny elementy dohromady a čistím a vypilovávám zvuk.

EN: Tvými vlastními slovy - jaký je přesně rozdíl projektu Recoil a kapely?
AW: V mnoha směrech je to zcela rozdílná práce oproti skupině. Zde není žádná demokracie, žádné podbízení se nápadům, které sám neuznávám nebo s nimi nesouhlasím, žádné kompromisy - i když musím spolupracovat se zpěváky a textaři. Nechávám jim prakticky volnou ruku (mohou jednat jakýmkoliv způsobem, ale já vždy budu editovat výsledek. Někdy fakt, že jsem sám, může vést k těžkostem - například motivovat se dál a nedostatek podpory nebo odezvy může být také skličující. Nicméně, vyhovuje mi tento proces experimentování a představa, že si mohu se vším hrát tak dlouho, jak uznám za vhodné.

EN: Cítíš, že tato volba je překážkou popularitě Recoilu, když se lidé více častěji spojují se stabilními kapelami?
AW: Hlavní zřetel se musí brát na to, že nezasvěcený člověk má problémy s faktem, že zde není žádný stálý zpěvák. Toto zejména trápí producenty v rádiích, protože to jejich malé mozky nejsou schopny pochopit.

EN: Co takhle Recoil živě? Jak bys přemístil velký počet svých spolupracovníků ze studia na pódium? Vzal by sis na koncert všechny nebo jen část z nich?
AW: Ani bych to nezkoušel...

EN: Jaká je spolupráce s Alanem Wilderem? Jsou Tví spolupracovníci ve studiu pod dohledem? Kolik prostoru mají jejich vlastní nápady pro Recoil?
AW: Jak už jsem řekl, spolupracovníci jsou vybírání opatrně, ale dostávají prostor k vlastním věcem, jinak by bylo naprosto zbytečné zvát si lidi s rozličným talentem. Takže, dokud budu mít nějaký důvod dělat hudbu s takovou atmosférou, která mě baví, budu pracovat s kýmkoliv, o kom si budu myslet, že je vhodný (a také víc než s jednou osobou). Napřed vše probíráme a teprve potom nahráváme, dávám přednost tomu, když mě nechají předělat jejich prvotní materiál, do kterého postupně přidávám další kusy a celá věc tak dostává konkrétní rysy.

EN: Co si myslíš o některém Elektropopu dnešní doby? Kapely jako Mesh a De/Vision jsou nyní novými vůdci hnutí, které začalo v polovině devadesátých let - trochu jako byli Depeche Mode od poloviny let osmdesátých. Je zde také mnoho méně známých kapel jako třeba A Different Drum ve Spojených státech. Myslíš, že jsme v opětovném vzestupu Synthypopového hnutí?
AW: Vypadá to, že je kolem mnoho elektronické či industriální hudby, ale popravdě řečeno moc ji neposlouchám. Nemohu dnes říct, kdo je kdo. Snažím se poslouchat různou neobvyklou hudbu, buď z nostalgických důvodů nebo protože jsem vyčerpaný ze zvláštních stylů. Ve skutečnosti se nezajímám jen o elektronickou hudbu - bez legrace, hodně z ní mě nechává chladným.

EN: Jak vypadá Tvé vybavení nyní? Dáváš přednost analogovým nebo digitálním nahrávkám?
AW: Nejvíce používám ProTools a Logic a dva 21" monitory. Všechno pracuje zcela flexibilně a já se vždy mohu rozhodnout. Zvuk ženu přes Neve konzoli a mám na výběr, zda použiji další vybavení na převod do digitalu. Podívej se na mé stránky, tam je úplný seznam mého vybavení.

EN: Věnuješ se intenzivně samotnému programování audia nebo většinou zůstáváš u předem předprogramovaných věcí?
AW: To je neustálý proces. Nerozlišuji to. Dělám většinu samplů a konstrukčních prací v počítači sám, ale také rád přizvu na závěr technika. S posledním albem mi hodně pomáhal Paul Kendall. S efekty a tak. Je dobré mít na věc také názor z odlišného pohledu.

EN: Co si myslíš o softwarově založené syntetizaci a digitálním filtrováni a některých nových technologiích jako vyvíjející se platforma ProTools s plug-iny, které odstraňují potřebu dalších nástrojů? Myslíš, že v této formě je budoucnost nahrávání?
AW: Stále rád používám nějaké další nástroje, zejména kompresory, páskové zpožďovače atd., ačkoliv digitální podoba je mnohem více impozantní.

EN: Jaká je spolupráce s Mute? Nastává někdy roztržka kvůli Tebou zvoleným hostům nebo Ti dávají prostor dle Tvé volby?
AW: V podstatě mám dobrý přátelský vztah s Danielem Millerem (šéfem Mute) a proto vždy respektuje mé názory a přání pro Recoil - je to něco, co mě stále drží u Mute, něco, co bych u ostatních nahrávacích společností neměl. Zdá se, že Mute dává svým hudebníkům prostor přirozeně se rozvíjet, i když také na oplátku očekávají výsledky. Malý tlak ale přece není žádná špatná věc. Bohužel, nemyslím si, že mají dobrý přístup k marketingu mé hudby - například čekají, dokud jim něco nedám a až potom začnou propagovat desku běžnou "aktivní" (ironicky - pozn. irc) cestou. Toto může být frustrující a musím připustit, že díky tomu shledávám stále více těžší donutit se vytvářet nové a nové nahrávky, které posléze dostanou jen malou podporu a budou chápány jako "složité".

EN: Je zde nějaká umělecká cesta, nad kterou právě v souvislosti s Recoilem přemýšlíš? Co můžeme očekávat v příštích nahrávkách?
AW: Zatím si nejsem jistý.

EN: Už jsi přemýšlel nad vydáním něčeho popovějšího?
AW: Ne konkrétně, ale myslím si, že některé mé nahrávky jsou poměrně komerční, takový "Jezebel" například.

EN: Je zde ještě nějaká šance Tvé spolupráce s Depeche Mode?
AW: Malá šance - oni se mě nikdy nezeptají a já bych to stejně pravděpodobně ani nepřijal (se šibalským úsměvem - pozn. irc)

EN: Jaký je Tvůj současný vztah s Davem, Martinem a Fletchem?
AW: S Davem a Martinem velmi přátelský, i když se vídáme jen příležitostně. O Fletchovi skutečně nic nevím, protože jsem s ním nemluvil ani se neviděl 5 let.

EN: Díky za rozhovor...
AW: Není zač...