Sounds of the Universe - Návrat temnoty

Redaktor magazínu Extrawacks! Corey Vezina měl před pár dny tu výsadu, že poslouchal nové album Depeche Mode. Své dojmy a pocity přináší v krátkém review, kde mimo jiné se dozvíme, že jedinou skladou, nazpíval jen Martin je Jezebel a že podle něj nejlepší skladbou alba je Gahanem napsaná Hole to Feed.

Depeche Mode, 30 let, A sakra.
Přesto je to tak. Jen rok jim zbývá do jejich třetí dekády, kterou téměř žádná skupina nikdy nespatří. Album č.12 Sounds of the Universe.
Kovové zvuky hlasitě vyplňují místnost, stále sebejistí, stále ukrytí v tmavých odstínech. Stále temní. Stále elektrizující. A stále zde.

Nemusíte si pamatovat jejich poslední dvě alba Exciter a Playing the Angel. To vám je odpuštěno, zapadávaly na stojanech ve Virgin za znovu vydanými Music for the Masses a Violator. Album Ultra starší než 10 let, bylo posledním, na němž písně zněly tak, jak jste byli zvyklí poslouchat. Kapela se poté točila kolem nevyhnutelných sólových projektů a změny v portfoliu skladatelů, což je vždy jasným znamením konečného a úplného pádu dobré kapely. Skladby začaly více a více opouštět elektronická pouta, které stvořili. Nepochybně měli lepší časy..

Ale teď nejsou zde, aby byli zticha.

Následovník Playing the Angel, “Sounds of the Universe” se vrací k temnotě, je to řezavá, bassovou linkou vedoucí industrialní elektronická hudba, kterou kapela předvedla poprvé v roce 1993 na Songs of Faith and Devotion. Už jsou daleko od svých synth romantických kořenů, kterými ovládli taneční kluby napočátku 90.let.
Ještě více se přeladili na ostrý anti-pop, produkovaný tak technickým, agresivním způsobem, který je za hranicí toho, aby to mohla vysílat rádia.

Hudba už to rozhodně není pro masy. Pochopitelně se nacházejí bodě své kariéry…kde mají hořkost získanou zkušenostmi, kdo má tak toho moc co říct v 50, co ještě neřekl ve 20? A oni přicházejí se surovým pokusem zvkově připomínající ocelový palec v botě:“Jsme stále slyšet, jste s námi?”

Jistě informace o skládání skladby z kousků hudby mohou být důležité a takové formulace jistě imponující, ale je třeba vzít v potaz, že písně se stávájí dobrými nebo špatnými, když se dají zpívat v koupelně, a nebo si je můžete poklepávat v autě na volant. Tohle album se ale nezdá zaměřené na přízemní módu.

Naléhavé a opracované balady jsou pořád zde. Gahanovo naříkavé hledání lepší verze sama sebe pokračuje, ale očekávajte zacházení docela podobné jako na Playing the Angel, kde Goreho and Fletcherovi vrstvy zvuků tě hlučně vedou špatnou cestou píšťalovými varhanami. A tvé předchozí snažení se držet dané vrstvy tě odnáší pryč, teď už je to na tobě co budeš následovat.

Album trvá kolem 57 minut. Mezi skladby patří singl “Wrong” silně nadupaný a podpořený velkým naříkáním utíkajících životních příležitostí, dále pomalejší skladba “Peace” kde Gahan přebírá chorálový refrén jež přechází ve fistuli. Dále je tu “Fragile Tension” což je další melodický basový track s množstvím počítačových hlůků, jež jsme poprvé slyšeli na “New Life”, pokud jste s nimi tak dlouho.

“Hole to Feed” je zřejmě nejlepší kus na albu, znovu pulsující rychlá skladba o temnotě, ale nedosahuje výšin hitparádově vrcholného singlu z Playing The Angel “Precious”. “Space Walker” je instrumentálka, které jste zvyklý dostávat na každém jejich albu a stejně na každém album je balada zpívaná Martinem Gorem, tady se jmenuje “Jezebel” a po vokální stránce se blíží k projevu Erasure.

Výsledek je solidní album, s pár písněmi, které si ty průměrný člověk můžeš zazpívat s nimi. Jako když potkáš dívku ze střední školy na srazu po 20 letech, stále k ní cítíš lásku, ale teď musíš těžce pracovat, aby tam byl chtíč.

Depeche Mode předvedou album v Americe v červenci a srpnu tohoto roku, včetně zastávky v newyorské Madison Square Garden. Data americkýc koncertů budou zveřejněna během 2 týdnů.

extrawacks!