Alan Wilder slaví 63. narozeniny

Vše nejlepší mistře

Vše nejlepší mistre zvuku DM

Nevím proč, ale bylo to to první, na co jsem si dnes, hned po probuzení vzpomněl. Bohužel je to trochu ve stínu smutných událostí posledních dnů. Tak všechno nejlepší, mistře.

Sice opožděně, zato však vše nejlepší  od největšího fanouška.

Osud bolestně zasáhnul a zvrátit ho je nemožné. Je naším vroucným přáním, aby to kapela ustála, stejně jako Tvůj návrat. Jako každý rok touhle dobou my wilderovci mlčky stojime u Tvých dveří a čekáme, kdy se otevřou. Tentokrát do nich ale bušíme se slzami v očích…. Alane, máme strach o kapelu!! Otevři!

@Federman: Ono by se to na jednu stranu nabízelo, na druhou je otázka, jak moc dobrý nápad to je, nebo není...

@Kosíno

... co mi lezeš do snu ?

@Federman: Dlouho jsem sem nepřispíval, tak jsem chtěl, navíc debaty s tebou byly vždy přínosné, snad pro obě strany.

Alanův návrat bych si taky přál. Jestli by to fungovalo po těch letech, co je z kapely… Kdo ví. Snad by na něj nikdo neútočil, že využil Fletchovy smrti, aby se vrátil na výsluní.

Máš pravdu, někdy byly diskuze fajn. Většinou je to tak, že se rozejde kapela a zaniknou fanoušci. Naše komunita to dělá opačně.

Zrovna jsem pročítal starší diskuse, převážně nad alby DM. Jak to vnímáš teď, myslím desky jako SOTU, Delta, Spirit?

Chceš se pohádat ? Myslím, že jsme to viděli obapodobně. Spirit mě baví pořád. Nedávno mi ale psal Herrer a říkal že má pocit, že to tlačí z paty. Poslal jsem ho někam a vysvětlil mu, že tomu vůbec nerozumí.
Sotu je jedno z nejnašlápnutějších alb a konkrétně Wrong mohl být nový PJ. Naštěstí to totálně zabili a tak můžou úspěšně hledat svatý grál dál.
No a Delta ? Track 1 a 11. To je Delta. Dál nic.
Jak to vnímáš Ty ?

Chlapci by se měli sejít David, Martin, Alan, Vinc, Daniel a z covid materiálu nahrát dvojalbum na počest Fletche a uzavřít kapitolu DM. Je to ale asi jen sen a utopie.  Možná už je konec.  Na stránky DM budeme chodit jak kolem krematoria číst kdo kdy umřel.

@Federman: SOTU mám pořád moc rád, špatné produkci navzdory. Když jsem si teď pouštěl In Chains, Wrong a Corrupt, pořád u toho mám euforické stavy, podobně jako u klasik z osmdesátek.
Spirit je v pohodě.
Deltu stále neposlouchám.
Nic se nezměnilo.

@Pavel.Z: Kapela oficiálně stále pokračuje, počkal bych, co přinese budoucnost.
Kdyby se chlapci spojili s Alanem, mohli by z toho být něco zajímavého, třeba aspoň rozlučková deska, nebo turné.

@Federman: Myslím, že ta problematická produkce “zvuků vesmíru” je hodně znát u Come Back. Naživo zní fajn, na albu mě tahá za uši. Stále u mě ale výrazně převažují pozitiva, co se SOTU týče.

Comeback hlavne mala vyjst v tom instrumentalnom prevedení,
obrovské sklamanie čo potom vyšlo na albu

Kosíno a spol. Na čem to jedete? Kuci zkuste vinyl rip a nebo nejlépe přímo vinyl na lampách. Nečekejte zázraky. Noční můry Depeche Mode šíleného Bena se nezbavite, ale celkem slušně se upozadi goreho vrčivá kytara, prokletí tehdejší tvorby.  Těžko říct, možná to na origo masteru nezní tak perverzne. Tam to asi není všechno tak vyhuleny a zní to líp. Jinak si nedovedu vysvětlit, že tohle skutečně pustí do světa. Na cd s nějakou hodně analytickou sestavou v nezatlumene místnosti to bude asi fakt pouze pro fanoušky se zájmem o tinnitus.

Kde to nejmíň vadí je asi In Chains. Je to takové  jak říkáme my sofadiste Higher Love pro chudé. Ta píseň je strašně našlápnutá.

@Federman: In chains miluju. To je písnička, u které jsem si hned řekl: Tohle jsou přesně DM, jak je mám rád. A hodně mám rád třeba i Little Soul. Celá ta deska je hodně hravá, experimentální, a řekl bych alternativní. A mě baví. Co jsem zaznamenal, Wrong se líbí i lidem, kteří nejsou skalními fandy DM. Jasně, dalo se z ní vymáčknout i víc, ale pořád ji mám rád a myslím, že je to jedna z novodobých klasik DM.
O produkci Bena Hilliera se tu mluvilo tisíckrát, mně osobně daleko víc vadí na Deltě, i když těžko říct, nakolik je to produkcí, a nakolik tím, že ty skladby tam prostě nejsou silné...

Fede a kosíno, se..te mě

Zase se to neodeslal celé... Chtěl jsem napsat, že mě se…te,ze dam spát dceru, půjdu do garáže a musím si tam k práci pustit SOTU…

Hanz v pho. Užívej

No, užil jsem si to a fakt na tom něco je… Ale musel jsem si pustit ještě, jako bonus, Mistrův remix In chains. Tak nějak aby ten poslech byl komplet… A asi si to vezmu do auta. Teď si tam dost jedu Blutengel, ale ti toho zase až tak moc nemají, aby to člověk netočil pořád dokola…

No jo, to já jsem skoro na hranici popíračství existence DM po SOFADu:
Ultra - ještě se jedou zavedené postupy, melodická invence je, sice je to trochu nesourodé, ale jinak víc než OK.
Exciter - až příliš rychle v tom člověk najde veškerý autorský vklad, takže po pár posleších není co objevovat. Breathe je jasný odkaz na Twin Peaks. Trochu sterilní a bez šťávy, ale jako odpočinkový poslech příjemné.
PTA - zdánlivý návrat do formy, poměrně koncepčně nesourodé album, ovšem s pár skvělými peckami, zvláště Nothing’s impossible a Sinner in me se mi vybaví hned.
SOTU - strašný. Velkou část zabilo aranžmá, něco bylo beznadějné už z podstaty. Comeback a Corrupt se mi výrazně více líbí jako dema. Docela je mi sympatický Peace, mnohými téměř nenáviděný. Veškeré kytarové pasáže, na PTA tak lahodně těžké a temné, mi zde připadají uširvoucí a nesmírně zbytečné. Jako celek to neposlouchám nikdy.
Delta - to už je lepší, ale celkem to kazí Loudness war, která tady vede k dojmu monotónnosti. Až na autorskou křeč v podobě “chtěného hitu”  Soothe my soul mají všechny skladby celkem slušnou kompoziční úroveň.
Spirit - zčásti nevkusná progresorská agitka, jinak mi album připomíná onen vtip o skotském otci: “Tenhle čaj pil tvůj děda, já ho pil celý život, ale mladýmu se zdá ten sáček už moc vyluhovanej … i kdyź poněkud přeháním, pokles tvůrčí invence je více než zřetelný. Nicméně You move, Cover me, So much love a Fail (Cinematic cut) - proč ne.

Mě se líbí  celá práce kluků stejně, každé album má co říct, třeba moc jsem nemusela dvě alba CTA a Spirit, ale poslední dobou jsou v přehrávači často, a říkám si kurňa vždyť je to dobrý... no pro mě jako neobjektivního mimoňského sofadistu jsou písně víry a oddanosti všechny od S&S po S jen pokaždé jiná

@Federman: Já nejedu na ničem. Asi mám obvykle slabost pro desky, které nejsou obecně přijímány s nadšením :D Miluju taky St.Anger od Metallicy.

@Lukáš Kuča: Peace mám taky rád. Je to dost nápaditá skladba, což je slyšet už v demu, které je taky super.

@Ultramaraton: Já s žádnou deskou DM nemám zásadní problém v tom smyslu, že bych nějakou vyloženě neměl rád, i když SaS nebo Deltu si prostě nepouštím.

Mistrův remix In chains.

Tos vystihnul dokonale. Pro nás wilderovce je to něco jako pro katolíky zjevení panenky Marie.

Já nejedu na ničem

Snad jsme si rozuměli. Já měl na mysli bedny a zesík

Ad Kosíno: Já Speak&Spell; tak 2x-3x do roka dám, Deltu jsem jel, když byla nová a teď už možná 2 roky leží bez povšimnutí v regálu. Asi bych si ji měl zase pustit. Ona to není špatná deska, akorát po těch nevyrovnaných postwilderovských Ultra a PTA tohle jde na opačnou stranu a je to takové celé zegalizované až to zní jako jedna dlouhá symfonická skladba narušená snad jen trochu nepatřičnou SMS, která měla skončit max. jako B-strana nějakého singlu. Vzdáleně mi to připomíná Erasure - Nightbird - alespoň v tom smyslu, že je to nabité melodickými nápady, ale ve výsledku zní od začátku do konce tak nějak unifikovaně.
Jinak kromě naprosté adorace SOFADu mám úchylku pouštět si čas od času A broken frame včetně Oberkornu. Nějak vnitřně souzním s jeho náladou a je to hodně postavené na konvenční melodii. (Zjistil jsem, že tuhle zálibu mám nejenom já.) Co zase nejedu moc často, je Violator, rozumím tomu, že z toho může být někdo nadšený, ale už od začátku mi to album úplně nesedlo, vpodstatě z než poslouchám víceméně hlavně goreovky a také skladby Dangerous a Happiest girl, kde zvláště u první nechápu, proč není na albu, jelikož s přehledem překonává některé albové skladby.

@Lukáš Kuča: Delta možná není špatná deska, podle mého skromného názoru to ale není ani dobrá deska. Jak ty máš problém se SOTU, já měl problém s Deltou v tom smyslu, že mi prostě po několika poslechnutích přišla taková o ničem. Zatímco na rozporuplném SOTU je stále co objevovat, Delta po pár posleších už nemá moc co nabídnout.
Violator určitě taky není moje nejčastěji hraná deska DM. Hodně mám rád možná trochu přehlíženou goreovku Sweetest Perfection. Dangerous není jediné výborné béčko, které se nevešlo na album. V historii DM mě napadá několik skladeb, které jsou skvělé a nedostaly se na desky, namátkově In Your Memory, Martyr, Ghost…
Edit: A Broken Frame mám rád

@Federman: Už rozumím, já myslel, že to byla nějaká žertovná narážka :D

B strany jsou u DM často překvapivě velmi silné skladby a i na sluchátka je z nich cítit pečlivé zpracování a práci jak na albových skladbách.
To např. u U2 jsem necítil, i když by měly jejich B-strany potenciál (tedy poslouchám jen věci do POP alba).

A souhlasím s Ultramaraton, některá alba mám raději, některá méně, ale není album jež bych neměl rád a nepouštěl na vinylu s radostí celé.

Mám vlastně nyní jen 4 skladby z celé discography včetně B-stran jež doslova trpím než hrot jehly přehraje: Policy, QoT, A Pain, John .... Tyto nevím proč, prostě nedokáži vstřebat

Sto lidí, sto chutí a vlastně je hezké, že se shodneme na tom, že se neshodneme, každý je originál tak jako písničky od DM a každého to buď zaujme nebo ne po svém.

M100480: nevýhoda vinylu,  u CD se zmáčkne tlačítko next třeba přijde někdy čas vstřebání  a nebo taky ne… je otázkou času, kdy uneseš tu bolest z politiky pravdy Honzíka (výtahu) zvěstovatele nešlo odolat

Ad Kosíno: Jo, je pravda, že kdybych měl označit na Deltě opravdu silnou skladbu, tak mám problém. Asi snad Alone, ale zvukařina se mi ani u ní nelíbí, jako u většiny alba. Docela mám rád přehlížené My little universe a The child inside a All that’s mine. SOTU mi bohužel připadalo při každém poslechu o něco horší než předtím ....
Tak zrovna Sweetest perfection je pro mne možná nejzajímavější skladba Violatoru. In your memory je skvělá, ale asi neměli odvahu dát tak výrazně alternativní skladbu s jistou mírou disharmonie na album. Martyr vlastně ani není B-strana. Ghost mi přijde přeceňovaná, zvukově je výborná, skvěle odzpívaná (vlastně v autě ji mám na flashce v kolekci), ale základový motiv není tak silný jako třeba u zmiňované In your memory. Ještě mě napadá textově chudá, ale o to zvukově bohatší Work hard a původně jen instrumentální Oh well, B-strana vinylového singlu Wrong.
Ad M100480: Jo, Policy of truth mě taky silně nudí, ale Vio mám na DATce, tak dám rychlopřevíjení na další track   JTR mi neva, ale následující skladba je Suffer, ale ne zrovna well, dost rychle se mi ohrála. Ale to mám na SACD, tak přeskok na oblíbeného Sinnera je více než jednoduchý. QoT je sice výrazná skladba, ale jelikož byla součástí snad každého záznamu koncertu, tak celkem chápu, že už může být vnímaná jako odrhovačka.

Lukáš Kuča: Pokud mám na Deltě nějakou písničku rád, je to My Little Universe. Podobně jako Little Soul na SOTU, i tohle je skladba, která na první poslech možná není tak výrazná, ale jsou to takové ukryté klenoty. A Welcome to My World, k té taky nemám výhrady. Alone se měla líp vyprodukovat a mohla to být fajn balada… A Goodbye je celkem fajn… Soothe My Soul si tady někteří v období Delta Machine Tour pochvalovali, jak je skvělá, za mě jeden z největších přešlapů DM… A SoftTouch/Raw Nerve mě vyloženě sr.la, když jsem si Deltu pouštěl.
Aspoň, že máš rád ten Peace, když už SOTU nemůžeš vystát Možná mohli na SOTU upozadit Davidovo ego a místo Hole to Feed tam dát Ghost a místo Come Back goreovku The Sun and The Moon and The Stars. I když Hole to Feed mám celkem rád a líbí se mi i ten bizarní videoklip.
Oh Well taky můžu.

Hole to feed mohl být zajímavý hrubý materiál k opracování, a místo toho blátivě slizkého aranžmá to hodit do až monumenalistického podání  s bicími s rychlým náběhem a trochu echo dozvukem a poměrně explozivní dynamikou (na tu ale, odhaduji, kdesi po Stripped pozvolna rezignovali). Úplně to slyším ....
ST/RN by mi snad ani tak nevadila jako kompozice, jako spíš to, že po čisté senzorické stránce to není zrovna soft touch pro můj VIII. hlavový nerv. Rodiče teenagera, který měl zálibu v pouštění si jedné desky furt dokola 10x denně, jak jsem také v tom věku činíval, pokud by nevymalovali, mohli by mít dodnes krvavé skvrny různě po bytě na omítce, jak z čirého utrpení bili hlavou v stěnu (nejdřív svojí a později možná i lbí své ratolesti).
Tak jsem si Deltu pustil po delší době alespoň po cestě autem. Jsou tam dobré kusy, ale legenda toho vážně nebude.

Hmmm a co takové Ultra? První postwilderovské album… pro mě třeba je to album znovuzrození, kdy by si člověk mohl uvědomit co může ztratit, pro někoho čistá deprese, ale třeba pro nějakého ultramaratonce, je to album plné pozitiv, kvalitní hudby, o textech pana Gora nemluvě... třeba fantastická Bottom Line nebo Freestate či Insight

a nejhorší pro mě je to, když se člověk dívá, jak někdo koho z celého srdce a duše miluje pomalu ztrácí sám sebe, viz první půlka alba a střed je zlatý střed…

Ultra je pro mě zvláštní a dobré album. Ono v podstatě z hlediska zvukových postupů je to už recyklát, ale je vážně nutné neustále přicházet s něčím převratně novým?  Home, Sister of night, Jazz thieves, Bottom line a extra Insight - z těch skladeb jsem se posadil na zadek. Úvodní 2 skladby mě tak trochu minuly, Freestate mne ani nenadchne, ani neurazí, ale zbytek je fakt bomba. Tahle deska už má dávno zajištěné pevné místo v hudební historii a jak málo přitom chybělo abychom přišli o Davea. Tak trochu jí na záda dýchá PTA, ale Ultra má přecejen náskok. Ovšem, jak už jsem napsal výše, obě desky působí dojmem volných souborů skladeb a chybí tomu více sevřený sjednocující koncept. To se DM nikdy předtím nestalo. Ovšem třeba takový Exciter konceptuální linii sice má, ale co je to platné, když  mu zcela chybí tak silné písně, jako Insight nebo Nothing’s impossible. Tyhle 2 postwilderovské desky tak nějak vnímám jako skutečné Depeche Mode, ty ostatní, ač se honosí stejným autorským názvem, vnímám subjektivně spíš jen jako jakési spin-offy značky DM.

Ad Federman: Ty jo, já zkoušel dát In Chains šanci mnohokrát, Alanův mix to pozvedá citelně výš, i když dle jeho vyjádření mu na to dali málo času, tak ani nebyl čas tvořit nové zvuky a musel to spíchnout z už dříve používaných. Nicméně ani po všem “chtění”, aby se mi to opravdu líbilo, mi připadá, že tenhle motiv by nezachránil snad ani God’s remix. (No jo, ale když on je Adonai vlastně naprosto všemohoucí, takže by nevyhnutelně dokázal i tohle.)

Ultra je výborné album, pro mne dozrálo až časem. Důležité je, že je na albu skladba, která patří (a bude patřit) do mých Top 5 - Insight. Toto je skladba, ze které se chvěji vždy když ji slyším.

Zajímavé je, že se mi líbí více album verze, než jakákoli live verze ....

@Lukáš Kuča: Sto lidí, sto chutí. In Chains je za mě jeden z nejlepších otvíráků alba DM a hudebních desek obecně. Alan z toho víceméně jen udělal In Chains - SOFAD verze.

Ultra je fajn deska, jenom ji neposluchám tak často jako celek, spíš si sem tam pustím podle chuti nějakou konkréní skladbu z ní. Insight mám rád na albu i od Marta živě, The Love Thieves je jedna z mých oblíbených.

Vidím, že se plno lidí shodne na Insight, prostě dokonalá, i ultramaraton oddaně zbožňující každou věc od DM měla svoje písničky, které nemohla vystát, třeba z Ultra Home, Barrel of Gun, Love Thieves, ze SOTU právě In Chains nebo Wrong či Peace, z božského alba víry a oddanosti I Feel you, ještě Little 15,  Question of Trust, Fly on The Windscreen (teď ju zbožňuju ) ... no bylo toho hodně, než jsem se občas si sedla a donutila se zaposlouchat, u mě nehraje roli ani tak technické či zvukové zpracování jednotlivých písní, někdy je harmonický soulad, jindy se mi spíš líbí hudba než text (třeba album Speak and Spell :-D) a někdy text vyváží hudbu - Two minutes warning, nebo Landscape is Changing, ale prostě vždycky mi má každá píseň co říct, sáhnout do svědomí nebo alespoň se zamyslet nebo prostě něco doprovází celý život, i když člověk nechce a nemá rád Depeche Mode (třeba to se taky změnilo ), jo a ze začátku jsem neměla ráda mr. Gahana   Celý život se něco mění, lidé, zvyky, názory, hudební vkus a sympatie či nesympatie taktéž, nejtěžší je se zastavit popřemýšlet a něco změnit a vždycky by se mělo začít od sebe. I když se nějaká píseň může zdát slabá, recyklovaná, či prostě stupidní a hloupá, tak může mít v sobě obrovskou sílu, třeba jako zpracování Gahanovy ukolébavky, pardon - Nothing Else Matters, když pominu, že tu písničku nemám ráda a prostě Davea žeru, tak to jednoduché a intimní zpracování mi nejednou vnesla slzu do ok… Tím vším bych ráda jen řekla, že jak jsem několikrát někde slyšela, či četla, že DM je vlastně soundtrack jeho života a možná i boje s vnitřnímy démony, možná nesneseme určitou písničku z určitého hlediska, pokud se nám zdá hloupá jen z důvodu, že se nám nelíbí hudba a aranžmá je to v suchu, ale pokud ji neradi z jiného důvodu, měli bychom se zamyslet proč vlastně a prostě se mučit tak dlouho, dokud na to nepřijdeme (třeba se jen zamyslet při četbě textu, když je hudba prostě ne moc dobrá) a věřtě mi, je to ku…hooooodně těžké, ale je to třeba… Tož mé pravidelně, nepravidelné psychologické okénko z okruhu devologie… šmarja to je zase dlouhé Promiňte mi

To je dobrý, na mě občas taky přijde takový rozvleklejší myšlenkový výlev, až si někdy říkám, jestli jsem to nepřehnal

přesně hlavně si říkat už před výlevem ale to se většinou už nestihne tož třeba někdy třeba… myslím psychologický nejen technologický rozbor daného problematu, že ano drahý kolego docente v oblasti myšlenkových ... no ... mysli, mysli Ultramaratone…

no když ultramaraton myslí, dopadá to takhle, viz odkaz, to už je lepší ten psychologický rozbor dané věci, ne vždy jsou šťastné konce, ale je hezké věřit v cokoliv nebo kohokoliv
https://youtu.be/54qgBEtB9LQ

Jinak pro mě je takováto sonda do Ultramaratonské duše celkem zajímavá, protože osobně jsem daleko více ‘statický’. Ne, že bych občas na něco nezměnil názor. Třeba s věkem, nebo pod tlakem nových informací, které jsem předtím neznal, ale nějaké dramatické obraty skoro do protisměru jsou u mě celkem vzácnost. (I když pár jsem jich, byť na prstech spočitatelných, taky udělal.)

@Ultramaraton: Asi je přirozené, že se člověku pár písniček od jeho oblíbených interpretů nelíbí. Mně přijde kontraproduktivní nějakou skladbu “tlačit do hlavy” jen proto, že bych rád, aby se mi líbila. Kromě zmíněných Soft Touch/Raw Nerve a Soothe My Soul jsem nikdy moc nemusel Condemnation, ačkoliv takový průšvih, jako ty předchozí dvě, to není

@kosíno: no tlačit zrovna ne, ale popřemýšlet, a je fakt, že ST/RN do hlavy asi tlačit nebudu, nikdy a nemusí mít ji člověk rád, jen aby ji měl rád za každou cenu, no jen popřemýšlet proč a pak zjistit, že ji opravdu nemá rád, např. se ze mě stane nikdy fanda asi osmi písniček od DM, popřemýšlela nad sebou, možná měla ta slova pravdu, uznala jsem, ale opravdu ne… no a na Soothe My Soul je chuť vždycky, myslím z hudebního hlediska A o Condemnation, pomlčím, páč to není song, ale rozsáhlý posvátný text moudrosti věků zredukovaný do šesti slok… mysli, mysli…

Lukáš Kuča: Lehce Stripped, ale ne uplně to the bones, jen postupem času, člověk možná změní pohled na věc a zkušenostmi, i když není vždy pravda, že starší musí mít vždy víc zkušeností než mladší... hlavně neztratit ideály, byť nejsou třeba určené jemu, ale je hezké věřit v něco většího, byť je zarytý ateista ale udělal, stačí ty duležité, jen je otázka, co je důlžité a co ne, ale udělal

@Ultramaraton: A kterých osm to tedy je? Já u hudby přemýšlím často. A hodně písniček doceňuji postupem času, často třeba kvůli textu…

@kosíno: tak popořadě, pěkně od prostřed Useless, Peace, Long time lie, I feel you furt, ale Martinovské demo to plně vyvažuje, St/rn (asi bych se měla zamyslet ) a Tora Tora tora,  I take pictures,  photographic pictures… child inside… asi bych se měla fakt zamyslet:-)

Ale přemýšlet často bolí, hlavně pak ráno, po dlouhém přemýšlení i bez hudby

Jo a to není Mercy in me,  ale fakt výběr písniček, co nemám ráda Jdu přemýšlet nad zombieroomem… tu mám ráda nejvíc z Exciteru… a nebo dneska už raději ne, myslím přemýšlet,  ale Exciter určitě jo

Písně DM jsou dokonalé v tom, že texty Martina mají v různém období života rozdílné možnosti interpretace a jejich vnímání.
Nedivím se, že i Dave u některých neví co přesně znamenají a nacházel si v nich své vlastní interpretace.

Třeba zmíněná Insight, pozitivní či bolestná? Dnes jsem poslechl několikrát a ... bolestná ...

M100480: Máš pravdu, různých obdobích a v různých situacích máme na stejnou píseň i my jinou interpretaci. Možná jen hledáme v písních něco co tam ani není. Mrzí mě, že bolestná, sice tě neznám,  ale máš fajn názory v hudbě, mě blízké a myslím,  že jsi moudrý člověk, ráda si čtu tvé komentáře o to víc je mi líto, že bolestná,  ale možná je to tím,  že mám na Insight stejný pocit dnes… I když pro mě je bolestná včera a dnes i Light
Tak ať je líp pane M100480,  moc přeji

Také jsem tak slyšel nějakého hudebníka, jak se vyjádřil v tom smyslu, že posluchači občas, respektive běžně,  v textech najdou významy, které mu při psaní vlastně ani nepřišly na mysl. Ale nevadilo mu to, prý hlavně když to někoho osloví a tím splní svůj účel.

Jinak Insight je téměř 100% koncentrát depešáctví. Snad neznám píseň, která by v tomto byla obdobná, možná Fly on the windscreen či Stripped.

Lukáš Kuča: myslím, že i ten hudebník,  co třeba něco napsal mění významy svých textů podle momnetalniho rozpoložení, slova jsou mocná jak útěcha, vyjádření citu, či myšlenek, ne vždycky musí jen zranit, ale nadruhou stranu i zranit… a Gore má vždycky pravdu

A hlavně v tomto jsou DM taky úžasní,  jsou prostě písně dané s jasným textem kde pro ostatní myšlenky a objevy není místo a nebo ty od DM a souslavers

A s těmi třemi souhlasím a ještě OWILMS

A závěrem mé myslenkové a citové střevní virózy, jak jeden hudebník řekl,  svět je plný magorů, svoje blackswarmství už nezměním. A vlastně úžasná písnička Take (the death the light see/Soulsavers) a Miracles (Hourglass/ Dave Gahan) a posvátný text moudrosti věků zredukovaný do šesti slok. Každý hledáme odpovědi a smysl jinde, někdo začne věřit v Boha, někdo se najde v hudbě z jakéhokoliv důvodu) a občas zkusí i když nechtěně, protože věcem některým nelze poručit, něco co v životě si řekl, že neudělá, protože ví jak to dopadne, je hezké věřit a protože jsem idealista, tak budu věřit dál,  sice ne u sebe, ale ostatním moc přeji… nahodit úsměv, probrat se z toho úžasného období plného bolesti a pokusit se jít dál a třeba Insight bude možná někdo až to vše přejde brát zase pozitivně

Chvíli mi trvalo vyluštit, co je to OWILMS. Ano, zní to po instrumentální stránce velmi ‘depešácky’, jen mi tam trochu chybí to dramatické střídání tónin jako u oné rozebírané Insight nebo třeba Blasphemous rumours. A Gore v textu ‘humanizuje’ biblickou pasáž. V tom se mýlí, neboť takto převrátit ‘devotional’ do ‘psychological’ je jistota povrchnosti. Zdrojový původní text je takovýto: Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?

Mýlit se je lidské a vlastně božské taky, protože by, kdyby před tím myslel, nevznikl by lidské plémě s mozkem… a myslím, že humanizovaní nejen biblických textů, ale vlastně problemů společnosti trochu jinou formou,  která je libivá je vlastně podstata textů DM a převracování ‘devotional’ do ‘psychological’ a naopak, no spíš občas bych k tomu použila rovnitko, ale to by bylo na dlouhý monolog. Co se týče povrchnosti o tom by se dalo taky polemizovat, protože i třeba to co se zdá na první pohled povrchní se může po bližším poznání být vlastně úplně naopak a slovo jistota nemám ráda,  protože co je a není jisté, jo jedna věc určitě,  ale na to máme všichni dost času i když ten čas taky není úplně jistý, ale sladká nevědomost,  proto užívat co to jde a dělat jak cítí člověk opravdu v sobě, protože vlastně člověk je si sám o sobě Bohem a řídí svůj osud svými rozhodnutími ať už správnými či nikoliv (pak se poučit, neposr.viz speciálnínabídkavestarkbaksu… a jít dál) a osud jen naznačuje různými znamenimi a zachraňovaní svých životů je vlastně základní živočišný pud, jen je otázkou,  jak to ten dotyčný prvok uchopí... A poslední pasáž zdrojového původního textu přesně pasuje na období od MFTM po SOFAD, všechno je dobrý sluha, ale zlý pán i člověk sám sobě... A získat celý svět je naprd,  co s ním,  ale je fajn mít něco či někoho,  co je tím celým světem, ale musí to být vzájemné, jinak je to zmar a ztráta pro nic…
Miluju horečku o půl třetí ráno

@Ultramaraton: Useless mám rád, Peace mám rád, Long Time Lie jsem dlouho neslyšel, ale přišla mi celkem fajn. I Feel You mám celkem rád, i když mám ze SOFAD i oblíbenější. ST/RN jsem komentoval, Tora Tora Tora jsem dlouho neslyšel, ale určitě mě neštvala. Photographic bych na koncertě slyšel ze SaS radši, než JCGE, Child Inside mám hodně rád textově.

@kosíno: no nejde o kvalitu písniček… spíš obsahově o čemž vlastně mluvím a už se to zase zredukovalo za tu dobu na 5 Až na tu fotografickou… tu fakt ne, kdyby nebyla první oficiální vydanou skladbou sice na some bizzare album, ale i tak, tak k ní nemam asi žadné emoce u ostatních jo