Always

To mělo bejt místo The Child Inside ...

přesně tak Mr.De, mělo

Skvěle syrová věc, text takovej bolavej a občas se v tom najdu, tohle měli dát naživo.

Skvelá, vec! Hodne tam cítiť Kraftwerk.

skoda ze to je na bonusu…ano, souhlas

Výborná elektronická skladba Always, ano v určité pasáži je tam slyšet zvuk Kraftwerk
Skladatelsky to Martin opět pojal po svém, je až neskutečný snílek a romantik, v té době měl oči jen pro svou blonďatou přítelkyni tanečnici Kerrilee Kaski, kterou si letos v červnu vzal….Romantika @}—- –

Lepší jak the child inside… ta syrovost připomíná Barrel of a gun…

všechny bonusy z Delty jsou naprosto super! neberu je jako bonusy ale jako plnohodnotnou část alba…

Já nevím, ale přestože je Always dobrá, myslím si, že její umístění na na bonusovém disku je kvůli její výrazné excentričnosti oprávněné. BTW, ještě někomu připadá The Child Inside jako velmi kvalitní, originální počin?

on někdy někomu připadal Child Inside jako originální počin? Je to typická Martinovka, které dělá takřka pravidelně počínaje It Doesnt Matter Two, následuje World Full of Nothing, Blue Dress, Bottom Line, Comatose, Damaged People,  Child Inside. Tyhle písně mi přijdou jak dle stejné šablony. Možná ta World Full of Nothing malinko vybočuje. jen na MFTM jsem ekvivalent k těmto písním nenašel, na SOFAD v podstatě take ne, možná Judas? A na SOTU snad Jezebel nebo Little Soul? Ony ty písně jsou vesměs pěkné, jenom nebaví tak jako ty ostatní od DM, které zpívá Dave. Alespoň mně teda. Je jediná, u které mohu na 100% říci, že mně nenudí ani na sekndu a to je Things You Said, ta se naprosto vyrovná písním, které zpívá Dave. Always by mohl být druhým adeptem, na ní mně baví hlavně ta psychadelická část. Utahaně zpívané dokola aaalwayyys už méně. Snad to není reklama na jistou hygienickou potřebu:-) Jo a ještě mně hodně baví I Want You Now. MFTM bylo dokonalé i s těmi Martinovkami.

on někdy někomu připadal Child Inside jako originální počin?

Ano, třeba mně. Z těch typických Martinovek co jsi vypsal moc neposlouchám Bottom Line a Comatose, Judas vůbec nemusím. To The Child Inside má něco do sebe, myslím, že textově Martin vyždímal celkem vzrušující poslouchanou…chvejivé pocity, jak z obrázku Gustava Dorého z roku 1884 k Poeově The Raven.
A myslím, že i hudebně se ten v slzách zmáčený černý kapesníček s nečitelným monogramem povedlo převést do temných zvuků a hlasu…z něhož je slyšet ta bezvýchodnost…The Child Inside je v podstatě prolog k Alone…

Co se týká Always, tahle písnička se mi také opravdu moc líbí, mám jen jediný problém…jsou tam ty zvuky z počítačových her ze 70. let, podobně jako byly nastrčeny do Hole To Feed…

Dangerous: textově dejme tomu, ale hudebně mi Child Inside přijde strašně podobná Damaged People. Důležité je pro mně to, že mi na Deltě Child Inside nepůsobí rušivě, nemám potřebu ji přeskočit. U Judas na SOFAD třeba nějak vždycky cítím, že teď přijde 5 minut lehké nudy. A jinak Bottom Line se mi líbí moc, celkově mi zapadá do konceptu alba Ultra. a co bych chtěl fakt někdy zažít live od Martina kromně Things you Said je World Full of Nothing. Ale ne s piánem, normální plně elektronickou verzi.

Damage People je výborná, jen myslím, že na obyčejném CD trpí loudness war…ostatně jako celé Playing The Angel…

Já bych už nikdy nechtěl slyšet naživo The Things You Said…tady byly v živé verzi dokonalé Alanovy backing vocals, bez nich už to nebude ono…

Dangerous: kdyby mu je dělal Dave podobně jako u Macro na TTA, tak ji slyšet chci:-)

Jo, to bylo dost dobrý, takové porušení té jejich zaběhlé rutiny…

Mě Bottom Line příjde jako jedna z těch výraznějších Martinovek, mám ji rád, jako prakticky všechny jím zpívané věci až k Exciter. Od tohoto alba nějak nemůžu přijít jím zpívaným věcem až na vzácné výjimky na chuť, a příjdou mi podle jednoho mustru, utahané, mdlé, nevýrazné.

Tak jen pro zajímavost, moje pořadí oblíbenosti skladeb na Delta Machine…a to předesílám, že Happens All The Time je fakt skvělá písnička! Delta je ale pro mě neskutečně nadupaná mašina.

1. Alone
2. Secret To The End
3. Welcome To My World
4. Angel
5. All That´s Mine
6. Slow
7. Goodbye
8. Heaven
9. My Little Universe
10. Soft Touch/Raw Nerve
11. Soothe My Soul
12. The Child Inside
13. Broken
14. Should Be Higher
15. Long Time Lie
16. Always
17. Happens All The Time

1. Should Be Higher
2. Broken
3. Welcome To My World
4. Angel
5. Secret To The end
6. Soothe My Soul
7. Happens All The time
8. All Thats Mine
9.  Long Time Lie
10. Heaven
11. Goodbye
12. My Little universe
13. Alone
14. Slow
15. Sof Touch
16. Always
17. Child Inside

Dangerous: to by chtělo na to zvlášť článek, možná vzniknou zajímavé žebříčky oblíbenosti písní na Delta Machine.

Asi bych jej mohl i vložit sám, ale nechci ti do toho zasahovat a lézt Ti do struktury:-) A ještě bych něco domrvil a co pak:-D

Mr.D: Ty žiješ? Člověče, co s Tebou bylo 22.11., upřednostnil jsi pařbu v Las Vegas?

Dang: “The Child Inside je v podstatě prolog k Alone…” Ano, na mě taky tak působí.

U mě má zvláštní osud Slow. Nešlo to ji poslouchat, přeskakovala jsem ji. Zlomil to až live záznam z Prahy a hlavně prožití si tohoto songu téměř u Martových nohou…;-).

Child mě ze začátku také hodně nebavila, ale postupem času jsem jí trochu přišel na chuť, i když je to hodně podle nálady. A když už se tady probírala The Bottom Line, tak to je jedna z mých nejoblíbenějších Martinovek. Hrozně rád bych jí chtěl naživo v plné palbě, ale to je asi nesplnitelný sen.

Co se týká Always, tak je podle mě dobře, že ji nedali na album a šla tam Child. Always je přece jen experiment tak trochu přes čáru Můj názor..

@ Dangerous ad počítačový zvuky ze 70. let - ale vždyť přesně tohle DM na posledních albech jedou. Díky producentské nemohoucnosti Hilliera si Martin nakoupil hromadu starýho harampádí přes eBay a tohle je výsledek. Jak už jsem, k nelibosti některých diskutujících, napsal jinde, prostě tam chybí hlídací pes Alan, který by tohle zarazil. Mimochodem, najděte si na You Tube elektronický skladby ze 60. let, třeba znělku k Doctor Who z r. 1963. Ono to ten současný sound DM docela připomíná...

a mně se tam právě ty počítačové zvuky líbí.

Hotel Ultra: Já bych teda tu znělku spíš zařadil jako instrumentálku na Speak&Spell;, než že by mi připomínala současný sound DM. Pravda, tam také chyběl hlídací pes Alan, který by to zarazil

To máš pravdu. Pobavil jsi mě. Jak se tady dělá palec nahoru?

Like button tady zatím není, zkus to navrhnout na vyšších místech Ale vážně, já jsem tedy na Ultra, Exciteru, PTA, Deltě a snad ani SOTU podobnost s takovýto soundem nenašel. Přitom jestli mi z postwilderovské tvorby něco nesedlo, tak je to právě SOTU. Poprali se s jeho odchodem hodně dobře, možná se zase chvíli trochu hledali (Ultra, Exciter..), ale beru to prostě tak, jak to je. To je život. Opravdu nemám zapotřebí přemýšlet nad každou skladbou, jak by asi zněla, kdyby na ní dělal Wilder v roce 90. Wilder je pryč. Nenávratně. Odsuzuješ (a nejen ty)  DM a jejich sound posledních let, jak kdyby snad Wildera z kapely někdo vyhodil. Wilder odešel sám, kapela se rozhodla pokračovat bez něj, a rozhodla se, že sound bude takový, jaký je. Mně se třeba nelíbí celkový sound SOTU, OK, je to můj subjektivní názor, že se ta deska nepovedla, ale o zbytku to rozhodně tvrdit nehodlám. Samozřejmě mám oblíbené i méně oblíbené skladby, ale celkově žehrat na odchod Wildera je mimo mísu. Stejně jako doufat v jeho triumfální návrat.

deny: Tak během nahrávání Ultra se hledal hlavně Dave, ale i přes všechny jeho problémy, spojené s fetem, to chlapci nevzdali, dotáhli to do zdárného konce a vzniklo album, které mám hodně rád, i když zní úplně jinak, než cokoliv co vydali předtím. Simenon je tam prostě hodně znát. Následoval Exciter, který jako celek trochu postrádá ten správný “depeš” sound, ale já s tím (na pár výjimek) v podstatě nemám problém. Je to prostě taková oddychovka…poslechovka. Pak přišlo PTA, což byla pro mě naprosto zlomová záležitost. Když jsem slyšel poprvé APTIUT, Suffer Well, Sinner… tak jsem si říkal: Jo, tohle je ono, tohle zní prostě skvěle! To je depeš v plné palbě! Pak bohužel přišlo velké zklamání v podobě SOTU, což bylo podle mě zejména producentské šlápnutí vedle. Musím přiznat, že v případě SOTU jsem si na Alana vzpomněl i já. Je tam hodně věcí s obrovským potenciálem, který bohužel nevyužili. No a pak to všechno zachránili Deltou, což je pro mě absolutní masterpiece. Toť mé dojmy z postwilderovských časů DM.

deny: Hele mně je to v podstatě také jedno. Jak jsem už napsal, nemám u nových věcí potřebu automaticky kritizovat to, že by je Wilder udělal líp, a že znějí jako znělka z roku 63. Ultra, Exciter, PTA… všechno jsou to dobré desky a měly vyjít tak, jak vyšly. Jen jsem reagoval na Hotela, kterému se po odchodu Alana nejspíš zhroutil DM svět. Toť vše

Já ale netvrdil, že je Ultra “nic moc”. Je prostě jiná a je na ní odchod Alana znát. Což nutně neznamená, že to není dobrá deska