Právě dnes přes sedmi lety Depeche Mode počtvrté vystoupili v Praze, v čele s energickým Dave Gahanem, opět nadchli publikum z Čech, Slovenska a dalších zemí.

Hlasování návštěvníků stránek depechemode.cz dopadlo velmi dobře pro slavnou a jedinečnou éru alba Songs of faith and Devotion a následného Devotional/Summer/Exotic Tour. Samotné album předčilo v hlasování i sedmimilionový Violator a song Walking in my shoes se stal nejoblíbenější skladbou Depeche Mode vůbec. Úspěch slavil i klip k této fantasticé skladbě. Pouze videoklipy od Antona Corbijna se dostaly do Top 10, a tak je jistě potěšitelné, že Anton spolupracuje s Depeche Mode i na designu nového alba.

Slovenské stránky depechemode.sk první, jako již tradičně, prostřednictvím svého webmastera informují o horké novince z tábora Depeche Mode (např. koncem roku 2004 jako první přinesly jméno producenta Bena Hilliera a díky tomu management oficiálně přiznal natáčení alba)

Začátkem března proběhly v jednom londýnském hotelu rozhovory se členy skupiny Depeche Mode. Velmi stylový viktoriánský charakter apartmá, kde se rozhovor uskutečnil, narušovala obrovská televize s neustále se opakujícím DVD se Star Wars, epizoda číslo nevímkolik, se ztlumeným zvukem. Po několika minutách čekání přišel Martin Gore, aby odpověděl na otázky týkající se jejich nového alba se slibným názvem Exciter – Rozjížděč.

Úterý 20.3.1990 začalo jako obyčejný den. Nehledě na to, že následující den, tedy první jarní den, bude významný tím, že Depeche Mode vydají jejich nejnovější album Violator.

Období, kdy jedna z nejvýznamnějších skupin hudební historie krvácela. A to krvácení nebylo z těch, jež se dají zastavit hotelovými ručníky, jak měl Dave Gahan ve zvyku, skupina, zažívala pád, tak existenciální, že by sám Camus odvrátil zrak. Kluci z předměstí, ač milionáři, zůstali dál determinováni svými komplexy a sžíravými pocity outsiderů, tak příliš, až jednomu z nich došla trpělivost a musel odejít.

Roku 1997 se vrátili na hudební scénu Depeche Mode. Z jakých bolestí se vraceli, poodhalil ve svém rozhovoru pro Q magazine Dave Gahan. Z tohoto rozhovoru bylo velmi často citováno a ještě dnes z něj pořádně mrazí.

Přenesme se o 10 let zpátky do roku 1998, znovuzrození Depeche Mode se chystají na turné a to poprvé od zničujícího Devotional Tour. Poprvé v trojici, a hlavně bez zvukového specialisty Alana Wildera, který skupinu opustil v roce 1995. Wilder v té době poskytl mnoho rozhovorů, plných někdy zajímavých někdy úsměvných otázek. Níže můžete číst jeden z nich.

David Gahan v roce 2007 připravil v rozhovoru pro Observer přehled toho, co za svůj život tak nějak pochytil, některé jeho postřehy jsou opravdu zajímavé a byla by škoda se s nimi nepodělit.

Do země hrdiny Sandokana, tedy Malajsie, nejspíš právě dorazila poslední výběrová deska Depeche Mode. Jak ji vidí recenzent anglicky psaného deníku Malaysia Star se můžete přesvědčit na následujících řádcích.

Božský Dave celý v bílém Široké rukávy bílé saténové košile doširoka vlají v umělém větru. Vlnitá hříva Davea Gahana téměř úplně zakrývá vyhublý obličej s bradkou. Dave celebruje koncerty jako mši.

Devatenácté zastavení Devotional Tour Depeche Mode ´93 JEDEN VELKÝ SUPERKLIP Po pěti letech vystoupili v pátek v Praze podruhé ve své historii (i tentokrát je pozval Pragokoncert) britští králové industriálního technopopu - DEPECHE MODE.

Pátek, 18.6.93, od ranních hodin je okolí letenského stadionu obklopeno tisíce postavičkami v černém oblečení, většina z nich je ve věku teenagerů a určitě museli mít na ten den omluvenky do školy. Postávají, občas něco skandují, zblízka vypadají všichni nějak podivně, kožené bundy, vystříhané vlasy vytvarované do kostky, oční linky.

Pro vášnivé sběratele zde máme jednu kuriozitu. V období desky Violator se vydávaly i speciální nosiče pro japonský trh. A protože nikdo nechtěl japonské fanoušky ošidit o překlad, na fotkách můžete vidět i překlad písní do japonštiny.

Vzpomínáte na naprosto úžasné šílenství, když se stadionem na Letné rozléhalo "I can taste more than feel ..." ? Za měsíc, přesně 18.6. to bude již dlouhých patnáct let, co jsme od ranních hodin postávali u stadionu Sparty, abychom prožili dvě hodiny z "nejzkaženějšího turné v dějinách rocku". Byl to nepředstavitelný a nezapomenutelný zážitek.